M E D I C I N E

2.

Cassandra Greco POV

Dnes ráno mě bodlo nepříjemné překvapení, ředitel nemocnice oznámil, že primář plastické chirurgie bude samotný Jason McCann. Necítila jsem vztek, nýbrž zklamání, můj tehdejší sen se rozplynul. 

Možná jsem si něco jen nalhávala, jelikož jsem chtěla mým rodičům dokázat, že jsem je jako jejich dítě nezklamala. 

,,Slečno Greco, mám pro Vás rozpis operací." McCann mi předal papír na, kterém celou věčnost pracoval, snad už od rána co získal svou funkci. 

Kývla jsem a začala pročítat svůj počet operací, bylo jich požehnaně. 

,,Tolik?" Vyvalila jsem oči a pokusila se zadržet úsměv. 

McCann se na mě otočil: ,,Nějaký problém? Myslel jsem, že zvládáte operovat." Najednou mě polilo horko, co když to moje ruka nezvládne?  ,,Ne, žádný problém, jenom jsem nečekala takovou důvěru, takhle z kraje." Uchechtla jsem se. ,,Vím, že jste kapacita ve svém oboru." Mrkl na mě. 

*

Kolem půl třetí ráno jsem byla odvolaná do nemocnice k závažnému případu, kdy jsme společně s Antonii odstraňovaly kousky zuhelnatělé kůže na operačním sále. Myslela jsem si, že moje ruka to nezvládne, ale byla naprosto úžasná, chvílema se třásla, ale myslím, že když budu pravidelně rehabilitovat, tak to bude v pořádku, nebo jsem v to alespoň doufala.

,,Myslíš, že bude v pořádku?" Kývla Antonie k pacientovi za sklem, když jsme si umývaly ruce. ,,Udělaly jsme vše co se dalo." Usmála jsem se a přešla do šatny, abych ze sebe svlékla sálové oblečení. 

Má ruka se roztřásla, zamrzl mi úsměv na rtech a zdravou rukou jsem chytla tu roztřesenou. ,,Půjdeš domů?" Broukla za mnou Antonie, když jsme připravené vycházely ze šaten. Zkontrolovala jsem čas na hodinkách, něco málo po páté hodině. ,,Asi ne, lehnu si na lékařáku a od sedmi nastoupím na ambulanci." Pokrčila jsem rameny.

***

Probudil mě skřípot dveří a následný smích. Vymrštila jsem se do sedu a po chvilce zmatení se konečně vzpamatovala v tom, kde vlastně jsem.

,,Kolik je?" Vyhrkla jsem a snažila se si urovnat svůj vzhled. 

Čekala bych, že mě primář sjede na tři doby, ale byl vysmátý a předal mi skvěle vonící kávu v kelímku. ,,Čím jsem si to zasloužila." Uchechtla jsem se. ,,Slyšel jsem o vašem bezvadném zákroku ráno." Usmála jsem se a upila z kelímku, lichotilo mi to. 

,,A je třičtvrtě na sedm." Zasmál se a sundal sako, které pověsil na ramínko a strčil jej do skříňky, aby se mohl převléct do doktorského outfitu. 

Zkontrolovala jsem hodinky, čas opravdu seděl. 

,,Musím na ambulanci, děkuju za kafe." Usmála jsem se a zmizela na chodbu, protože se chystal svlékat košili a u toho jsem opravdu nemusela být. 

Proběhlo několik konzultací k operaci obličeje a srovnání kůže na břiše. 

,,Nejsem si jistá, zda tohle nebude spíše pro liposukci." Řekla jsem svůj názor směrem k Antonii, která potřebovala prokonzultovat pacientku ve vedlejší ambulanci. ,,No, to ne, chci tu kůži stáhnout." Bědovala pacientka, která nás doslova prosila očima, upřímně jsem si nebyla jistá zda by nám toto ředitel proplatil jako plastický zákrok. 

*

,,Slyšela jsem, že místo primáře plastické chirurgie je obsazené." Zamrazilo mě až po páteři, jak je možné, že se toto moje matka dozvěděla, opravdu se nezapře. 

Seděly jsme na společné večeři a já se zuby nehty snažila vyhýbat tématu práce a já, ale bohužel, z jejich očí přímo sršel nesouhlas. 

,,Ano." Odvětila jsem jednoduše. ,,Jak je to možné, že to místo nedali tobě?" Podívala jsem se na matku skrze sklenici nalitou šampaňskym ze, kterého jsem se napila. ,,Mami, stále se snažím zařadit zpět do chodu nemocnice, McCann tam byl dříve než já." Moje odpověď se matce zřejmě nelíbila. ,,McCann ti vyfoukl to místo? Však se podívej na sebe, studovala jsi ve Vídni, špičková lékařka." Její pokožka zčervenala a ihned upila ze své skleničky. 

Těžko nesla můj spád v kariéře, ale věděla jsem, že se musím dostat zpět do sedla, jinak by mi to máma vracela dokonce mého života.