Úvod

705 44 2
                                    


Můj příběh začíná už od kolíbky. Jako roční miminko mě mí adoptivní rodiče našli přede-dveřmi a tím se vyplnilo jejich nejtajnější přání, mít dítě. Už tehdy věděli, že budu zvláštní, když tehdy zuřila bouře a  jakmile jsem přestala plakat, bouře utichla. Se mnou v košíku bylo i mé jméno a datum narození, Angel 1.9. Díky jejich představivosti mám teď tři jména. Sofie Angel Brownova. No když to řeknete nahlas, zní to trochu moc uhlazeně.

Mí rodiče se jmenují Juliet a Tomas Brown. Když mě bylo pět let, povedlo se Julii otěhotnět, celá rodina jsme byli nadšením bez sebe. A týden před mými šestými narozeninami se narodila má mladší sestra Jessie.

Přesně 1.9 00:00 se stalo to, co nikdo nečekal. Narostli mi křídla a ne jen tak ledajaká. Andělská křídla. Někdo tvrdí, že uvidíte kouzelnou zář a další snůška keců. Pravda je taková, že když vám z lopatek rostou další hnusný blbý kosti, nehorázně to bolí! Trvalo to hodinu! Hodina zatracené bolesti. Máma u mě celou dobu seděla a držela mě za ruku.

Den na to jsme měli  v postě brožurku ke školnímu táboru pro nadpřirozené. Ale  tak mě na něj poslali. Upřímně měli to nazvat škola pro divný. Tak nějak jsem si tam připadala. Vyšla jsem „základku" kde jsem se učila nejen to co normálové, ale i to jak používat své schopnosti a čekala mě „střední pro normály" jako to často nazývali moje kamarádky z tábora.

Takže nejen že jsem anděl a podle všech poslední, ale taky jako jediná mám černá křídla.

Ahoj rozhodla jsem se psát novou povídku, které bych se chtěla věnovat už pořádně. Předem bych se chtěla omluvit za to, když najdete chybu ;)... a byla bych ráda za komentáře ať kladné nebo záporné ať vím co zlepšit a taky jestli se vám můj příběh líbí... i Vote potěší

Poslední andělKde žijí příběhy. Začni objevovat