Poslední anděl

Teror v jídelně 1.čast

Na obrázku Zoey

**Angel**

Zbytek školních hodin jsem zvládla sama. No sama, stále a
pořád mě obletovali lidé. Né, že by to nebylo milé, ale nejsem na takovou
pozornost zvyklá. Takže mi to přišlo krapet nepříjemné. Naštěstí pro mě dnes
nemáme žádný odpolední předmět, takže můžu v klidu odejít domů, kde mě nikdo
nebude 'pronásledovat'.

Když přišel čas oběda, šla jsem já, Lily a její - teď už i
moje - kámošky, se najíst. Jen co jsme vstoupily do místnosti, všichni ztichli a
podívali se naším směrem, kdybych byla paranoidní, což jsem, myslela bych si, že všichni koukají na mě. Nesnáším tolik pozornosti, nedívejte se na mě! Měla jsem pocit jako by mi snad četli myšlenky, najednou se všichni otočili a zase pokračovali v tom, co dělali
před naším příchodem. Podívaly jsme se s Lily na sebe „To bylo divný."
Konstatovala po chvilce Lily. „Jo to bylo." Přitakala jsem jí. Najednou jsem
cítila uhrančivý pohled v zádech a něco mě nutilo se otočit. I když jsem
se snažila sebevíc, nutkání se nedalo odolat, udělala jsem však chybu.
Uhrančivé pohledy do mých zad vysílal, nikdo jiný, než Erik. Samozřejmě seděl se stejným typem lidí, jako je on sám. Tři královny školy, kluk vedle něj nejspíš jeho kámoš další oblíbenec školy a sportovci. Nemohla jsem si prostě pomoct, ty holky mi někoho strašně připomínali, jako bych je už někde
viděla. Hloupost.

Rozhlížela jsem se, ale nikde nebyl volný stůl pro nás šest. „Holky to nevadí tak si sedněte spolu a já si najdu někde místo. Uvidíme se zítra." Zamávala jsem holkám a vyrazila si sednou ven na zahradu, dřív než budou mít námitky. Jenže jsem musela projít kolem stolu pro 'VIP' jak jsem pochopila. Najednou všechny tři zvedli hlavu a podívali se na mě. A teď už  vím odkud je znám, museli rok strávit u nás na táboře, když provedli nějaký velký přestupek u nich, nikdy jsem nezjistila jaký, škoda. Jsou sirénami. Nejen, že na muže působí jako lepidlo, jen tím že promluví, ale i tím jak jsou krásné, se často stávají i oblíbenými v celé lidské hierarchii. Zkrátka a prostě jsem v řiti, protože mě ty babizny už od začátku nemají rády. Takže na téhle škole, to nebudu mít tak lehký. Kdyby pohledy zabíjely... tak už tu asi nejsem.

Můj přechod na zahradu, proběhl celkem v klidu. Teď už
si jen musím sednout nějak, kde budu téměř neviditelná. Proč mám pocit, že mi to
jen tak neprojde...

Omlouvám se že tak dlouho nic nevyšlo, ale byl tu prostě zádrhel. Díl je kratší snad to nevadí. :D

Děkuji za přečtení, votes potěší :)