Poslední anděl

Nová kamarádka, aneb mučení pokračuje.

*Nová kamarádka*

Stejně jsem si nepomohla, celou mou chůzi od tabule, až k mé lavici sledovali snad úplně všichni. Když jsem už konečně seděla ve své lavici u okna a učitelka pokračovala ve výkladu, všechny ty spalující pohledy přestali. Teda skoro všechny. Můj „úžasný" soused, co seděl ve vedlejší lavici, ze mě nespouštěl oči. Byla jsem z něho dost nervózní, takže jsem výklad o dějepisu vůbec nevnímala.

„Hej ty nová!" Vážně? To celou dobu přemýšlel, jak se jmenuju. Budu ho ignorovat. „Jsi hluchá?" dobře jeho ignorovat nejde. „Moje jméno není ta "Nová"!" odpověděla jsem mu, aniž bych se na něj otočila. „ A jak se jmenuješ?" „Kdybys dával na začátku pozor, zjistil bys to. A ty se jmenuješ jak? Křikloun?" „Ne Erik." Řekl a začal zadržovat smích. „To jsi tak „milá" ke všem kamarádům?" o všechny kamarády jsem přišla, teda pokud se dvě kámošky počítaj. „My dva nejsme kamarádi." A zrovna ve chvíli, kdy mi na to chtěl odpovědět, zazvonilo. Díky bohu!

Vylezla jsem ven ze třídy, vytáhla rozvrh a plánek školy a snažila se přijít na to, kde mám další „úžasnou" hodinu. A jsem v háji. „Potřebuješ pomoct?" Zvedla jsem hlavu a přede mnou stála o pár centimetrů vyšší bruneta. „No... Byla bys moct hodná..." „Puč mi tvůj rozvrh." Chvíli v něm četla „Super máš matiku se mnou, takže tě nemusím nikam daleko vodit." Vrátila mi rozvrh a ruku v ruce jsme došli do třídy, byla jsem ráda, že jsem ji potkala, jinak bych se nejspíš ztratila.

Sedli jsme si k oknu a začali si povídat „Takže, já se jmenuju Lily a od někoho jsem slyšela, že máš dvě jména." Řekla a začala se uculovat. Normálové jsou divní. „ No mám dvě jména... Jsem Sofie Angel... ale radši mám Sofie." „A bude ti vadit, když ti budu říkat Angel." Viděla jsem jí v očích, že si toužebně přeje, abych řekla, že mi tak smí říkat. Stejně potřebuji kamarádky. „Dobrá můžeš mi říkat Angel." Šlo na ní tolik poznat, že má radost, i když se to snažila skrývat. Podle kámošek z tábora to je další schopnost anděla, já tvrdím šestý smysl. „ A Angel jak se vlastně podepisuješ?" vyprskla jsem smíchy, tohle ještě nikdy nikoho nezajímalo, po chvilce se k mému smíchu přidala i Lily. Když jsem se konečně uklidnila, vzala jsem papír a krasopisně se tam podepsala „S. A. Brownova". Lily na to hleděla s otevřenou pusou, nechápala jsem proč. „Co se děje?" „Já... jen že krásně píšeš." „Je to jen podpis na tom není co zkazit." „A líbí se ti tu nějakej kluk?" Bože ta je zvědavá, to jsou všichni normoši takový. „Zatím jsem neměla čas ... ale potkala jsem tu jednoho blbce... My o vlku a vlk za dveřmi." Náhle do třídy vstoupil Erik a asi jeho „parta". „Zrovna on... vždyť je rozkošnej." Miminka jsou rozkošný, ale použití v tomhle významu slyším prvně. „Hej Angel! Hej otoč se na mě!" křičel přes celou třídu Erik. A jí tohle přijde rozkošný PFF... Asi si hold  budu muset zvyknout že tady budu Angel. „Nepořvávej na mě!" křiknu na něj zpátky.

Erik se rozloučil s tou jeho bandou a šel k naší lavici. „Lily můžeš si sednou na tuhle hodinu místo mě?" No to si děláš srandu, je jasný že mu to odkývá je do něj úplně stoprocentně zblázněná. „Já-jasně!" tak to jí nezapomenu! Ví že je to pro mě blbec „Ahoj Angel." „Čau, právě si mi vyhnal kámošku." „Máš místo ní mě." „To je teda výhra." Rozhlídla jsem se po třídě, většina holek vypadala že mi závidí a Lily se mi pohledem omlouvala. Naštěstí pro mě zazvonilo na hodinu.

Matika pro mě byla jednoduchá, vždycky jsem na ni měla talent.

*****************************************************************************************************

Nový díl :3 .... byla bych ráda za Vote.

A jestli se příběh líbil můžeš napsat do komentářů :3 za chyby se omlouvám :*