V tobě jsem viděl celý svět,
teď zůstaly jen stíny vět.
Sliby, co jsi mi kdysi dala,
zmizely, jak jsi odešla zcela.
Srdce mé, kdysi plné síly,
teď prázdné, jak rozbité vily.
Tvůj dotek chladný, jak mrazivý pád,
láska zmizela, nezbyl žádný řád.
Ve víru prázdných dnů se točím dál,
stále čekám, že snad vrátíš se zas,
pravda mě však bodá do všech stran,
ale láska ve mně ještě má svůj plán.
I když kráčím ruinami sám,
jednou se světlo vrátí k nám,
a v tichu noci, z prachu a klamů,
vstanu znovu, připraven k novým plánům.
