Jako dítě jsem tě chtěla mít blízko,
ale místo toho jsi byl jen mlhavý stín.
Čekala jsem u dveří, bála se tvého kroku, tvého dechu těžkého, nasáklého pivem a cigaretami.
Každá láhev tě vzdálila o kousek dál,
rozbité sliby ležely mezi námi jako střepy,
a já se učila chodit opatrně,
abych neztratila i to málo, co z tebe zbylo.
Jenže teď když už nejsi, si uvědomuji že z tebe nic nezbylo.
Dneska chápu i to, že jsi nebojoval,
uzamčený v láhvi, kam ses ukryl,
a mě nechal stát venku, samotnou, v tichu.
ČTEŠ
Rozpolcená
PoetryNěkteří z nás se narodili jako potomci světla, ale já se zrodila přímo z temnoty. *** Sbírka mých temných, dost často depresivních básní, citátů a myšlenek. Jedná se všechny díla, která jsem kdy napsala a které dlouho leželi na dně mého šuplíku. Za...
