Nit života tenká je, vlákno jemné, snadno se láme,
jak pramínek v řece klikatí se, utíká k neznámé bráně.
Každý její uzel, každé pouto, nese příběh, radost i ztrátu,
každý krok vpřed či vzad, směr svůj nachází ve světla zvratu.
Nit se třpytí ve slunci, ve tmě tiše spí,
v každém doteku lásky, v tichu bolesti,
někdy pevná, jindy sotva cítit jde,
přesto nás drží, ať chceme, či ne.
Přivine tě blíž k těm, co na srdci hřejí,
v jejich očích blízkost, ve slovech naději,
ač život se míjí jak vítr v polích,
nit nás sváže, dokud dýchat smíme.
A až se jednou ztratí, v mlze snů rozplyne,
na jinou cestu, neznámou, snad navždy zmizí,
zůstane v paměti, jak plamínek, co šeptá,
že každý okamžik byl dar, co se se neptá.
ČTEŠ
Rozpolcená
PoetryNěkteří z nás se narodili jako potomci světla, ale já se zrodila přímo z temnoty. *** Sbírka mých temných, dost často depresivních básní, citátů a myšlenek. Jedná se všechny díla, která jsem kdy napsala a které dlouho leželi na dně mého šuplíku. Za...
