Smrt jako tichý stín se plíží,
když všechny světské zvuky zmizí,
zavane chlad a svět se sklání,
do dlaní temnot, do zapomnění.
Květiny vadnou, slova se ztrácí,
všechna srdce ve smutku kácí,
a duše odchází s neviditelným dechem,
nechává svět tu prázdný, v stínu slechem.
Však snad je smrt jen nový břeh,
kde končí bolest, zhasíná veškerý spěch.
V náručí klidu, kde čas se ztrácí,
kde duše v míru svůj pokoj nachází.
Tak spi tiše v temném hávu,
smrt nepřináší jen prázdnou dálku,
možná je bránou, mostem ke klidu,
kam všechny cesty vedou bez lidí, bez hluku.
ČTEŠ
Rozpolcená
PoetryNěkteří z nás se narodili jako potomci světla, ale já se zrodila přímo z temnoty. *** Sbírka mých temných, dost často depresivních básní, citátů a myšlenek. Jedná se všechny díla, která jsem kdy napsala a které dlouho leželi na dně mého šuplíku. Za...
