V tichu noci, kde stíny se plazí,
srdce se chvěje, láska se ztrácí.
Jeho ruce, co měly hřát,
nyní srdce začínají trhat.
Ve vzduchu visí pach bolesti,
nechtěla věřit, že se to stalo,
že místo dotyků lásky plné,
cítí jen rány, co srdce zmařilo.
Oči, co plály, teď slzy skrývají,
každý úder jako hrom, co burácí.
Pohádka, co tak krásně začala,
zatím jí její láska bodala.
Nezůstane už nic víc, jen vzpomínky,
na lásku, co zmizela v tichu prasklin.
Tak se loučím, v šepotu a v tmě,
má láska byl hřích, co tě pálila.
Zbyl z tebe jen stín popela,
ale nic z tvého těla.
Tvá duše už tu také není a já chci zůstat v zapomnění.
ČTEŠ
Rozpolcená
شِعرNěkteří z nás se narodili jako potomci světla, ale já se zrodila přímo z temnoty. *** Sbírka mých temných, dost často depresivních básní, citátů a myšlenek. Jedná se všechny díla, která jsem kdy napsala a které dlouho leželi na dně mého šuplíku. Za...
