slzy nepochopení z nezahojenejch ran
nikdo nebyl v tvý hlavě
nikdo nebyl poblíž tvýho srdce
předvídají kroky pomocí vymyšlenejch stop
a všechno jsou to lži
který malém oklamaly i tebe.
je to docela ubohý,
když zapomeneš heslo k vlastní minulosti,
vlastně je to smutný,
když jako jediný východisko zbývá smrt
a možná i míň,
už si to přesně nevybavuju,
ale ty noci byly hořký a nikomu
se nechtělo spát,
když nikdo neznal odpověď
a všichni zapomněli že existuje možnost
se bát
je to teď docela vtipný
ale tenkrát tomu bylo jinak
protože nikdo nevěděl
a jiná možnost nezbyla na seznamu
tak co jsem mohla dělat.
všichni polemizujou
přitom jen hledaj cestu
jak se vykroutit z tématu
a tak podobně.
dnes už je tomu jinak,
jen o to ti jde,
dnes už je tomu jinak,
jiná možnost nehraje roli,
ty slzy stejně mlčely
a všechny starosti zabýhaly k jinýmu
tématu
důležitějšímu
závažnějšímu
nemohla sis vybrat.
koho to vlastně vůbec zajímalo?
to je toho.
seznam byl stejně prázdnej a z tý věže
se stejně skočit nedalo,
ostatně příběhy se píšou
do kapitol a kapitoly
se většinou nepřeskakujou
a z tý věže se stejně skočit nedalo
nebyla tam hloubka.
//10.11.24
člověk se může doopravdy spolehnout jenom sám na sebe.
