Ty a já, a náš svět.
Svět, jež byl můj nevětší sen.
Sen krásný, tak čistý a jasný,
my dva jsme byli vskutku šťastní.
Naše láska,
jako květy rozkvetlá.
Život jako z pohádky,
až k oblakům jsme dosáhly.
Pak náhlý zvrat, na scéně jsou padouši.
Následovalo i uvědomění,
vždyť my jsme na ní jediní.
Byli jsme jimi totiž my, ne někdo jiný.
Hráli jsme v našem světě obě role,
nedošlo nám to však dříve.
Já ztracená ve snech a ty ve mně.
Byla to láska, nebo obsese?
Či snad obojí?
Zda jsme byli tak hloupý, se už nikdo nedozví.
Jedno je ale jasné, ty jsi nebyl hrdina
a já tě i přes to více než svůj život milovala.
ČTEŠ
Ze srdce jedné zlomené duše
PoesíaMnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správné...
