Byl jsi ten pravý.
Koho by jen napadlo, jak daleko byla tato slova od pravdy.
Žila jsem v představě, žila jsem ve snu,
v něm jsme byli navždy spolu.
Spolu, v námi napsanému příběhu.
Ustáli jsme spolu každou ránu.
Šli jsme po boku toho druhého,
s upřímným úsměvem na tváři.
Šli jsme, a ani nám nedošlo,
že naše city budou brzy raněny.
Milovala jsem tě
a stále miluji tě.
Není den, kdy bych se vzbudila bez vzpomínek na tebe.
Tvá tvář je navždy vepsána, v mé hlavě.
Těžko na tebe někdy zapomenu,
Těžko někdy zapomenu na toho, kdo mi dal důvod k životu.
ČTEŠ
Ze srdce jedné zlomené duše
PoesiaMnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správné...
