Oči jako bouřka,
vlasy černé jako vrána.
Tvá kůže ozdobená příběhy života,
jak já tvá tetování milovala.
Tvůj úsměv, tak upřímný,
byl jsi ke mne vždy laskavý.
Tvá slova jako med,
jak moc milovala jsem s tebou svět.
Tvůj hlas, jež dokázal divy,
zachránil jsi mě z té největší hlubiny.
Ta slova, jež mě držela na hladině,
jak moc milovala jsem tvé písně.
Tvé ruce na strunách, ta nejkrásnější melodie,
tvůj hlas jako poezie.
S tím tvůj zpěv, jež nesl mě do nebe,
na to má mysl nikdy nezapomene.
Tvá loajalita, jež byla nekonečná,
jak moc jsem ti za vše vděčná.
Tvé vtipy, jež přinesly plno úsměvů na mou tvář,
ani nevíš, jak bolí vzpomínat.
Tvá věrnost, jež mi zachránila čas,
ta poctivost, za niž bych dala vše zas.
Tvá upřímnost, jež mi zachránila srdce,
kéž bych se mohla zlobit na tebe.
ČTEŠ
Ze srdce jedné zlomené duše
PoesiaMnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správné...
