Znala jsem tě, a ty mě,
byli jsme přeci přátelé.
Pro sebe tady nocí i dnem,
žili jsme spolu každý náš sen.
Měla jsem v tobě oporu,
poprvé pravou kamarádku.
Znamenala jsi pro mě svět,
dokážeš žít s tím, že tohle byla tvá lež?
Dokážeš se na sebe podívat,
a vědět, že jsi zlomila člověka, jež tě měl více než rád?
Byla jsi jako má sestra,
za nic bych tě nevyměnila.
Byla jsi jako má rodina,
ta, jakou jsem nikdy neměla.
Utekly jsme spolu, měly jsme náš svět.
Ty jsi ho ale zničila, byla až tak velká touha zmizet?
Odešla jsi beze slova,
zavřela jsi naše vrátka.
Zahodila jsi přátelství, za nějž jsem obětovala duši,
zapomněla jsi na nás a zahodila jsi pryč city.
Odešla jsi bez rozloučení,
nebrala jsi ohled na roky přátelství.
Snad daří se ti ve světě, v němž teď jsi,
já se totiž trápím, jako předtím, než jsme se poznaly.
ČTEŠ
Ze srdce jedné zlomené duše
PoetryMnoho z nás si nezasloužilo to, co nás potkalo. Mnoho z nás si v pozdních hodinách často kladlo otázku: „Proč?" Netvrdím, že se v mých básních nutně najdete, ale pokud máte něco na srdci, melancholickou náladu či chuť na pěkné básně, jste na správné...
