Stojím na cestě,
plné sněhu.
Na tom místě,
jsem sám častokrát.
Do dáli se dívám,
hledám v ní něhu.
Píseň zpívám,
pokaždé dvakrát.
Zvýším hlas poprvé
pro hvězdy na nebi.
Slova mé bezbarvé,
linou se do noci.
Podruhé má slova,
vycházejí z hloubi.
Jsem ponořen znova,
do temna bezmoci.
Sám v tom sněhu,
klečím a zpívám.
Naděje bezbarvé,
pramenící z hloubi.
