Stojíš zde, srdce ti bije,
plíce nabírají vzduch.
Přesto pláčeš nad životem,
připadáš si jako duch.
Život ti úsměv smyje,
slzami ho nahradí.
Co je tím důvodem,
že jsi stále naivní?
Chybí ti radost,
jediný důvod k životu.
Přesto však stále doufáš,
že neuvidíš tu temnotu.
Je to jako věčnost,
věřit už jsi přestala.
Ve smutku umíráš,
prázdnota po tobě zůstala.
