Poslední slova napsána
na papíře bílém.
Že moudřejší jsou rána,
tak pojďme spát.
Přeji si to lepší
ve světě širém.
Láska je to nejmenší,
co můžeme druhým dát.
Do chladu se probouzíš,
nebe barví červánky.
Doufám, že víš,
že na tebe se usmívám.
Papír složen vedle tebe,
kostrbatě popsané stránky.
Obloha je krásná pro tebe,
z ní se právě teď dívám.
Nemusíš mi odpouštět
za to, co jsem udělal.
Že opustil jsem svět,
kde sám jsi zůstal.
Hlídám tě shora,
kde klid duše mé mě hřeje.
Je to jen metafora,
že neumírá naděje.
