Nenávist proudí mými žilami,
chutná hořce na jazyku.
S úsměvem jdu dál,
skutečná bolest je skryta.
Odpovědi hledám mezi hvězdami,
pohlcen jsem v okamžiku.
S tichostí jsem si přál,
aby ta nenávist byla zabita.
Slzy stékají po tváři,
dlouhý příběh vyprávějí.
Ústa němá v úsměvu,
unavená jsou pravdou.
Všichni jsou to lháři,
jen se tomu stále smějí.
Jak jen člověk může cítit hněvu,
proč nenávidí osobu svou?
Úšklebky jsou ve tvářích,
nechápe to nikdy nikdo.
Tiše procházím vždy,
vysvětlení sám pro sebe nemám.
Smutek mám v očích,
jsem vůbec někdo?
Prosím, aby mi odpověděly hvězdy,
že vlastně na všechno jsem sám.
