Elfská Krev - Lesní Město

1) Neznámí

Kráčela jsem cestou ze školy směrem k domovu.
Usmála jsem se při pohledu na rozbitou branku, takže mamka to ještě nespravila.
V tom jsem si všima cizího vozidla,že by si otec koupil nové auto? Ne,rodiče jsou rozvedení, nesnesou se, takže on to být nemůže.
To je zase další podivnost.
Je to už týden, co jsem oslavila sedmnácté narozeniny a mamka na mne tak divně kouká, jako by něco tušila. Nemůže vědět, že pohádky, které mi vyprávěla o elfech, když jsem byla malá, jsou skutečné. Nemůže tušit, že já sama jsem plnokrevná éterická elfka.
Párkrát jsem se před ní sice chovala trošku podivně a jsem teď vyšší, ale to by ji přece nenapadlo.
Vešla jsem do kuchyně, tam seděli dva cizí lidé blonďatý muž a zrzavá žena ne o moc starší než já. Vypadali tak na osmnáct. Oba měli velmi zvláštní halenu, (ta dívka s rozhalenkou) , zastrčenou v přiléhavých tmavě zelených kalhotách s páskem. Což mě trochu zaráželo.
Přitočila se k nim matka se dvěma sklenicemi vody a pak si mě všimla.
,, Ty už jsi tady Eleanor? "zeptala se a pokynula mi, ať se taky posadím.
,, Tohle jsou Jake a Tereza."
,, Těší mě. "pronesla jsem. Oba kývli, co tu sakra chtějí?
Tereza se mi zahleděla do očí a pronesla elfsky,, Ahoj, neboj, my jsme jako ty. "
,, Páni." odpověděla jsem stejným jazykem a pak normálně řekla,, Kde jste se tu vzali? " nikdy jsem nepotkala jiné elfy, až teď jsem si uvědomila, že Tereza zkoušela, jestli jí budu rozumět.
Mamka do toho vnesla trochu světla
,, Zavolala jsem je, jsou to hledači, když jsem byla menší, našli nás a dali nám kontakt, pro případ, že se někdo z rodiny stane plnokrevným."
Chvíli jsem na ni zírala, to jako vážně?
,, Tak jo, co mi přesně chcete? "
Podívali se na sebe, tentokrát mluvil Jake.
,, Chceme tě vzít sebou do lesnío města,stojí už sto let a stahuje se tam všechna naše populace. Budeš se moc učit o své moci, bojovat, můžeš tam žít."
Bylo to lákavé, táhlo mě to mezi své, ale opustit mamku.
,, Mami? Zvládla bys to tu? "
,, Jistě, zlatíčko , navíc to pro tebe bude bezpečnější." nechala jsem tu narážku na Temné (jestli tedy existují.) být a přikývla.,, Co si mám sbalit. "
Odpověděla mi Tereza.,, Jen to nejnutnější, oblečení dostaneš tam, jsme tradiční."
,, Ok, kdy pojedem? "
,, Za deset minut."
Zarazila jsem se, ale pak se mi rilozsvítilo a během deseti minut jsem měla sbalenou menší spotrovní tašku.
Objala jsem mamku a nastoupila k hledačům do auta.

Za čtvrt hodiny ticha jsme dorazili na letiště. Ani jsem si navšimla kam letíme, ale než jsem se nadála, seděla jsem na sedadle. Tak začalo vyptávání.
,, Takž, Ter, ty jsi..?
,, Bojovná a Jake je éterický. "pochopila mě.
,, Vyprávěj mi o tom městě."
,, No je v obrovském hvozdu, který je chráňen kouzlem, takže se tam jen tak někdo nedostane. Samotná obydlí jsou až v prostřed a jsou součástí lesa.
Vládne nám, neuvěřitelně mocná elfka jménem Rozálie. Je to dobrá královna. Jsem si jista, že se s ní setkáš. Jinak, když počítám i děti, na stálo tam žije asi dvěstěpadesát elfů. "
Přikývla jsem.,, A co přesně děláte vy hledači?"
Tentokrát se do toho vložil Jake.
,, No vlastně hledáme, rodiny s naším genem, dáváme jim telefonní čísla pro případ, no a pak dorazíme, když se ozvou, abychom mohli přivést pnokrevné. Je nás celkem šest, jezdíme po dvou a střídáme se. Moc elfů tam venku totiž už nedospívá."
,, Díky. "Zase jsem pokývala hlavou a dívala se z okýnka. Potřebovala jsem vstřebat informace.

Tak je to tu, první kapitola. Ještě nevím jestli nepozměním styl psaní, ale jinak doufám, že se bude líbit a omlouvám se za případné chyby.