Elfská Krev - Lesní Město

9) O Slunovratu

Ráno přišlo jako voda. Můj žaludek byl uspokojen a hygiena provedena.
Neměla jsem žádné plány a tak vyrazila za Darleiem.
,, Ahoj Darlei, projedeme se? "
Hřebec zařehtal a já naskočila.
Projížděli jsme se dlouho, protože ten les byl obrovský vrátila jsem se s ním ke stádu až večer. Hlad byl zahnán lesním ovocem, žízeň vodou z potůčku, co víc si přát.
Díky okolní energii jsem nebyla utahaná, přesto mě spánek pohltil brzy. Chtěla jsem se vyspat do růžova.

Neděle-Slunovrat

Vylezla jsem z pohodlné postele a zopakovala každodenní rituál. V jednu přišla má nejlepší přítelkyně.
,, Ahoj Karo děje se něco? Vypadáš divně."

,, Pomáhala jsem s lampionky a... To je fuk, chtěla jsem ti připomenout, že v deset tam musíš být. "

,, Neboj, budu tam, měj se."

,, Ahoj. "
Pozdravili jsme se...

Začetla jsem se do knih o teoriích, takže jsem si málem nevšimla, že je půl desáté.
V deset jsem vycházela ze stromu.
Měla jsem na sobě dlouhé černé kalhoty, s volným koncem a černý korzet. Perleťové vlasy jsem si sepla do dlouhého složitého copu. Mé perleťové oči zvýraznit nepotřebovali.
Vzhůru na slavnost slunovratu.
Když jsem se dostavila, všude bylo už spousta elfů a povídali si. Svítila jen jedna pochodeň, takže v celku byla tma, naštěstí jsme oplývali vynikajícím zrakem. Mávla jsem na pozdrav Kaře, byla daleko, jen kývla.
Ninu jsem nezahlédla.
V tom se přímo pod pochodní zjevila královna Rozálie. Byla v těch nádherných šatech (media) ohromující. Drahokam v její koruně /čelence se jen blýskal.

,, Výtejte obyvatelé Nethirethu, jsme tu, abychom společně uvýtali slunce. Možná někteří začnou nový život, jiní se budou radovat z toho starého. Nebo jen uzříme naději jež se v tento den skýtá, na život beze starostí či ještě lepší zítřky.
Každopádně... TÍMTO ZAHAJUJI SLAVNOST." zakončila svůj projev a nám se nad hlavami rozsvítily stovky lampionů.
Pár elfů spustilo na flétny... jiní se dali do jakého si hromadného tradičního tance.
Vedle královny jsem uviděla prince.
Usmíval se,... Počkat... na mě.
No páni ani ne za dvě minuty stál přede mnou, v zelené košili a černých kalhotách.
,, Noro. "
,, Výsosti.." pozdravily jsme se podle etiketi,, Takhle mi ještě nikdo neřekl. "
,, Tak já začnu, jestli ti to nevadí a víš, že mi máš tykat."

,, Nevadí, Nathanieli. Potřebuješ zkratku. "

,, Myslíš?"

,, Jo, Nathan? "

,, Dobře, byl to můj děd."

,, Jo jo, počkej napiju se. "

Tak jsme si povídali, tak dobře mi dlouho s nikým nebylo, možná s Kar.
Dlouho do noci jsme slavili, jednou se mě dokonce zeptal
,, Smím prosit?"
I když mi ten tanec dal trochu zabrat, byla to zábava.
Dívala jsem se do jeho temně fialových očí a málem se mi zamotala hlava.
Byl okouzlující, líbil se mi.
Hm.... Moc se mi líbil.
Po třetí hodině ranní jsme se rozešli domů.
Byl to nádherný večer.

Tak,je tu další.
Snad se líbí:-D