Elfská Krev - Lesní Město

13) Výprava

Ráno jsem se oblékla. Většinu z toho mi sice dala Karen, ale to je jedno. Každopádně jsem pak zaskočila za švadlenou, ta tvrdila,že tohle budu nosit v pohotovosti a pro ten případ tu má ještě něco.
,, Královna měla před třemi dny zvláštní tušení a nechala tohle ušít. Je to ze speciální nezničitelné elfské látky, ostatně jako to, co máte na sobě. "

,, Dobře, díky," vzala jsem si od ní plášť
,, Počkat, říkala jste pro případ pohotovosti? To znamená, že budu nosit něco i v běžně? " zeptala jsem se.

,, No ano, ale na tom ještě dělám."

S tím mě poslala pryč.
Když jsem se dostavila do trůnního sálu princ už tam čekal, zády ke mě. Otočil se, shlédl mne od hlavy až k patě a hlasitě polkl.
Proč?
Měla jsem černý korzet, který velmi zvírazňoval můj dekolt, z něho šla širší bílá mini sukně a černé, téměř po stehna vysoké kozačky na šňerování.
,, Můžeme?" zeptal se mě oblečen v kalhotách s košilí a zeleným pláštěm.
,, Ještě ne. " řekla jsem a oblékla si čistě bílý plášť (media) , přetáhla si kápy přes hlavu a nasadila si toulec se šípy, do ruky vzala svůj luk.
,, Teď můžeme."

,, Dobrá, soustřeď se El, kde je krystal? "

Udělala jsem, co říkal, soustředila jsem se na své nitro a cítila to spojení. Hledala jsem vědomím, v mysli se mi zjevil obraz domu na pláži kousek za ním se v písečném kruhu vznášel krystal.
,, To je ono." prohlásila jsem.

,, Kde to je. "ptal se.

,, Neznám název, vím ale kudy, je to na tomhle kontinentě." zněla má odpověď.

,, Vezmeme si koně? "

,, Ano." souhlasila jsem a vyšli jsme spolu hledat stádo.
Svým nadpřirozeným sluchem jsem nechtěně zaslechla rozhovor generála a jejího veličenstva. :
,, Je vám jasné, že museli vědět, co je středem štítu. To že máme střed je logické, ale kdo jim prozradil, co to je? "
Mluvil Eath.
,, Mohli to zaslechnout, nemyslím si, že by tu byl zrádce." odvětila Rozálie.

,, Hledači, z východu doposud nepodali žádné zprávy. Nemusí to nic znamenat, ale.... " nadhodil generál.

,, Já vím." prohlásila královna
Pak už jsem byla z doslechu. Hm...

Vrátila jsem se duchem k Nathanovi. Zrovna jsme objevili koně.
Tentokrát jsme jim dali uzdu a bez sedla nasedli.
Jeli jsme klusem přes les.Za pět hodin jsme se dostali za hranice toho, co zbylo ze štítu. Tam jme pro jistotu provedli maskovací kouzlo, pro každého jsme tak byli v podstatě neviditelný.
Projeli jsme přes polní cesty, louky, jestli se tak tomu dá říkat, jednou dokonce okolo města.
Kolem jedenácti večer jsme zastavili u lesíka.
,, Tady přespíme, koně potřebují oddych, jeli jsme bez přestávky. " řekl Nathaniel.

,, Dobře, v kolik ráno vstaneme?" spekulovala jsem.

,, Tak v pět, to musí stačit. "

Ustlali jsme si na našich pláštích a řekli si dobrou.

Zdálo se mi, že se princ usmál, ale pak mne ukolébalo nekonečné ticho.

Konečně další kapitola, mám trochu problémy s WiFi ale dala jsem to.
Líbí? :-D