Elfská Krev - Lesní Město

4) Královna

Probudila jsem se zabalená v tenké, ale překvapivě účinné přikrývce ze zvláštní látky. Po opláchnutí, základní hygieně a navlíknutí do haleny a kalhot, (což mi mimo jiné přinesla Karen) jsem si sepla dva přední perleťové pramínky do zadu a posnídala. Má nová kamarádka přišla tak za čtvrt hodiny.
,, Dobré ráno, El, můžem.? "vypálila po pozdravu.
,, Jistě."
Vyšli jsme ven, cestou zdravili elfi a Kar mi ukazovala kovárnu, školu, cvičiště...
Nakonec jsme zůstali stát před knihovnou.
,, Podíváme se tam? "tázala jsem se.
,, Dobře, mimochodem, Sára tu má i lidské knihy, které si můžeš nechat. Přepsala pár výtisků od každé, když se jednou nudila a stala se z toho její další zábava."
Tak jsme pozdravili knihovnici, Kar si odskočila, já procházela regály.
Zrovna, když jsem vracela jednu knihu, dvě další mi spadly na zem.
Už, už jsem je chtěla uklidit, ale za mými zády se oyzvalo,, Eleanor, podej mi prosím, tu v modrém obalu. "
Otočila jsem se, a přede mnou stála nádherná elfka s vlasy ve všech odstínech fialové a čelenkou s drahokamem uprostřed. Tedy všichni elfové jsou krásní, ovšem ona mi připadala ještě hezčí. Na sobě měla rukávy po lokty, korzet a úzké kalhoty, přepásané širokým ozdobným páskem. Koukla jsem se do těch fialových očí a podala jí bychli, kterou jsem se chystala uklidit.
Ze zapomenutí na vychování, mě jistě omluví překvapení, takže jsem rovnou vyhrkla,, Jak víte mé jméno?"
Pousmála se.,, Znám každého ze svého lidu, kdo žije ve městě, sama jsem ti udělala trhlinu v kouzle hvozdu. "
Zalapala jsem po dechu a překotně udělala nejsložitější gesto.Přede mnou totiž stála královna.
Znovu pozvedla kotky,, Vidíš už musím jít, Vítej a ráda jsem tě poznala."
,, Já vás taky. "pronesla jsem k mizející postavě.
U knihovnice jsem se potkala s Kar. S taškou plnou knih, jsme mířili domů. Hodinky ukazovali šest večer.
Cestou jsem jí vyprávěla o zajímavém setkání.
,, Páni, osobně tě přivítala, to je hezké."
,, Nejspíš. "
,, Hele, to je Tereza."
A bylo to tak, Ter kráčela přímo k nám.
Pozdravili jsme se.
,, Chtěla jsem ti říct El, že musíme odjet, jsme zkrátka hledači. Jake neměl čas, alspoň já jsem se teda přišla rozloučit.Slibuju ti však,že jakmile budeme vystřídáni, navštívím tě. "
,, Díky,hodně štěstí." pak přišlo loučení,no a... Známe.
Kar mi pomohla urovnat knihy do polic.
Po tom, co bylo vše hotové, jsem se jí zeptala.
,, Stavíš se pro mě zítra a půjdeš se mnou do školy? "
,, Ovšem, ale celý den s tebou bohužel nemůžu být, chodím totiž už do skupiny Alfa."
,, Nevadí."
,, Jen tak mezi řečí, jak se ti líbí její veličenstvo Rozálie? " vyzvídala.
,, Myslím, že je úžasná, tak si říkám, že kdyby měla šaty, možná by mě to trklo."
Chvíli jsme se spolu smáli a pak mi to objasnila.
,, Většinou nosí to, co jsi viděla dnes, nebo jednoduché šaty. Zdobnější róby jen na zvláštní příležitost. "
,, Aha."
,, Páni, už je pozdě. "vykoukla Kar z okýnka,, Půjdu, hezky se vyspi. Dobrou a ahoj zítra." udělala gesto, já ji napodobila a ona odešla.
Dala jsem si k večeři chléb a kousek uzeného masa, pak v noční košili zalezla do postele.
Zanedlouho mne přivítala říše snů.