Elfská Krev - Lesní Město

11) Návštěva

Byla sobota ráno, já si zrovna četla při snídani. V tom mým pro jednou otevřeným oknem něco proletělo.
Přesněji řečeno, bílá holubice. Přistála na stole, takže jsem měla možnost všimnout si, že nese vzkaz.
,, Milá El, přijď před královský stromdům N."
No to si dělá legraci.
,, Leť malá, moc díky. "Ještě, že díky elfštině zvířata ví, co po nich chcete.

Každopádně jsem vyšla, na místo určení.
Už na mě čekal ve dveřích, toho největšího domu tady.
Chtěla jsem ho pozdravit ale dal si prst na rty ve znamení ticha a zatáhl mě dovnitř.
Vedl mě za ruku chodbami. Prošli jsme kolem kovových dveří, pak ještě schody a ocitli se v místnosti, která mu zřejmě sloužila jako pokoj.
,, Tak, tady nás neusliší, posaď se."
,, To kvůli tvým rodičům? "zajímala jsem se.
,, Jo, chci se vyhnout vyptávání."

,, Chápu. Máš to tu pěkné"no co, velká postel se zeleným povlečením, zelená almara...

,, Díky, slyšel jsem, že si celkově v alfě, to už do školy dlouho chodit nebudeš, že? "

,, Nevím, prý mi to jde.Ty tam ale nechodíš ne?"

,, Jelikož se ve mě, díky královské krvy kloubí schopnosti éterických i bojovných, dokončil jsem to rychle. Víš, že je mi teprve osmnáct. "

,, Aha, no jo."

,, Chtěl jsem se zeptat, není ti špatně? "

,, Ne, proč?"

,, Ale, jen že jsme prošli kolem dveří do místnosti s...",, Nathane? " byl přerušen neznámým hlasem.

,, Musí být za dveřmi, protože, ty stěny jsou zvukotěsné." pošeptal mi princ.
A odpověděl,, Ano? "
V tom se dveře otevřeli a stál v nich zelenovlasý elf.
,, Máme jít do jíd... O, nevěděl jsem že máš návštěvu. Víš co, vem ji s sebou."

,, Jak myslíš, Eleanor, tohle je můj otec, Erik. "představil nás Nathaniel.

,, Těší mě." pozdravila jsem ho.

,, Mě též, pojďte, pojďte. "hnal nás.

Vedli mne do místnosti s velkým
stolem-jídelna.
Stála tam královna v lehkých šatech.
Pozdravila jsem ji dle etikety.
Než stihla na mou přítomnost něco říct, promluvil její muž, Erik.
,, Představ si, náš syn si přivedl hosta a ani se nepochlubil."
,, Eleanor, ráda vás opět vidím. Připojíte se k nám na obět? Byla bych zklamaná, kdyby ne, jsem ráda, že si Nath konečně pustil někoho k tělu. " promluvila k. Rozálie.
,, Mami." vyřkl princ rozhořčeně.

,, Bude mi potěšením. "pousmála jsem se, stejně, kdo by odmítl královnu.
Tak jsme mi čtyři vesele konverzovali.
Na chvíli se mi zatmělo před očima a vyděla jsem něco zvláštního, průhledného. Ale pak to bylo pryč a já se cítila normálně. Asi deset minut.
V tom mě příšerně začalo bodat v hlavě, až jsem si musela kleknout.
,, Co je ti?" ptal se Nathan.
,, Cítím silné kouzlo, možná to s tím má něco společného. "spekulovala královna.
V té chvíli dovnitř vběhl strážce v uniformě, podobné té, co nosili ti,co jsem potkala první den.

,, Vaše veličenstvo, štít je tak tenký, že jedno kouzlo by ho protrhlo, nevím co se stalo." rozhodil rukama.
,, Cítím to, myslím, že tuším, co je špatně." Řekla Rozálie a podívala se na mě.

Cha! Konečně akce. Musela jsem to utnout tady! Troška napětí:-D