Elfská Krev - Lesní Město

18) Epilog

Stála jsem tiše na schodech, můj původní plán byl sejít dolů, ale něco mě zadrželo.
Byl to hlas, hlas který mé uši nezaznamenali již delší dobu.

Hledači ze západu se totiž vrátili-přesně tak. Tam dole stála Tereza a zrovna se výtala s Karen.

,, Ano, slyšela jsem o těch problémech, bohužel se vracíme až teď, je pravda že se objevil strážce? "vyzvídala Ter.

Kar se začala smát, dost neobvyklé. Vsadím se, že se jí v očích šibalsky blýská.
,, Ano, je, nepovím ti, kdo. Stejně se setkáte. Možná tady venku." odpověděla jí tajnůskářsky a vyběhla po schodech za mnou.

Poslouchal jsem Terčiny mizící kroky a pohledem sledovala Karen.
Ta se zarazila, když mne spatřila.

,, Nic neříkej Kar, vím moc dobře, že si to na ní pěkně ušila, teď přijdu na řadu já že?

,, No jo, budu to sledovat z povzdálí, jen mi to nezkaž prosím. " usmála se a pokračovala po schodech nahoru, nečekajíc na mou odpověď.

Zakroutila jsem hlavou a zamířila před dům.
Zrak mi zalétl ke Ter potkávajíc Ninu.

,, No výborně."

Přetáhla jsem si kápy přes hlavu. Na sobě jsem totiž měla zelené šaty, na běžné nošení. Přesně ty, které mi dělala tak dlouho švadlena.
(media)
Nebylo mi vidět do tváře.

Když mě Nina zahlédla, pozdravila gestem úcty a promluvila na hledačku.
,, Je mi ctí představit ti strážkyni krystalu... " Ter taky provedla gesto, v očích úctu,, Eleanor." odpověděla Nin ve chvíli, kdy jsem zvedla bradu tak, aby byly vidět mé oči.

Tereza se nemohla na slovo.
,, No ne. "

Usmála jsem se,, Zítra přijď, všechno ti vysvětlím, teď musím jít." kývla jsem a svyžným krokem se vydala ke královskému strom-domu.

Čeká mne dnes ještě jedna věc.

Přišla jsem právě v čas.

Nathaniel stál v trůnním sále obklopen pěti mladičkými elfkami. Musely dospět teprve nedávno, nikdy jsem je nepotkala a to jsem školu dokončila před pát týdny. Jo jo, trvalo to celkem pouhé dva měsíce.

No nic, ještě neznaly mé šaty co by uniformu, jen mé jméno určitě již zaslechly.

,, Omluvte mne dámy, již se dostavila má snoubenka. " zbavil se jich Nathan touto větou. Stály jak přikované a tvářili se nevěřícně.
Za to princ se s úsměvem postavil vedle mě s výrazem typu-díky za záchranu.

V duchu jsem se smála, jedna dívka pronesla,, Tahle? Kdo to u lesa je! To míní jeho jasnost vážně?

V té chvíli jsem si sundala kápy, elfky vypadali zmateně. Vytáhla jsem jehlici z drdolu, zvětšila ji na berlu a udeřila její patou o zem.
Zalilo nás světlo a já věděla že účinky krystalu se mírně aktivovali, nechala jsem ze sebe vyzařovat moc.

Na tváři elfek se objevil zděšený výraz plný poznání, na čež se vypoklonkovaly pryč.

Nathaniel se na mne usmál,, Teď to jen oznámit našim."
Přikývla jsem.
Než jsme vyrazili přitáhl si mě k sobě.

,, Nemůžu uvěřit, že si řekla ano. Eleanor, strážkyně bílého krystalu. "

A mám to! Konec...
Moc díky za podporu a jsem ráda, že to čtete.
Teď se budu věnovat příběhu Tvář Smrti, kde začnu trochu jinak.
Doufám, že jste mě nezatratili, když jste to dočetli až sem a ještě jednou všem neskonalé díky:-D