I love you, Avone. (Draco Malfoy (Harry potter) fan fiction CZ). *Carrot*

Part 1. Cesta.

Avone se nezaujatě dívala na svůj vozík. Čekala až přijde její sestřenice Luna a z celého srdce doufala, že se jí v nové škole bude líbit. Tam kam chodila předtím byla sice středem pozornosti, ale trochu jiným způsobem než by člověk chtěl. Vysmívali se jí, ničili jí věci a ponižovali ji. Pamatovala si, že jednou jí její spolužák na hlavu vylil nějaký zatuchlý starý lektvar a nemohla ho smýt ještě týden. Strašně to smrdělo a měla po tom lepkavé vlasy. Snad si v Bradavicích znovu nevybuduje pověst lůzra a podivínky. Měla naději, že začne znovu a svoji šanci chtěla chytnout pevně do rukou a nepustit. Upřeně se dívala na vlak stojící na nádraží. Měl červenou barvu a celkově se Avone zamlouval. Jak ráda by byla už uvnitř a neseděla tu mezi všemi lidmi okolo. Každý se tu s někým bavil jen ona seděla a zděšeně se dívala před sebe.

"Tady jsi! Ave!" Vykřikla konečně Luna. Avone se na tváři vykouzlil úsměv od ucha k uchu. Byla ráda, že tu nemusí dál jen tak dumat.

"Luno!" Zasmála se vyskočila a běžela obejmout svoji sestřenici. Luna ji pevně sevřela.

"Tak dlouho jsem tě neviděla." Odtáhla se od ní Avone a prohlídla si ji. Luna na sobě měla zelenofialový svetr a hnědé květované kalhoty.

"Páni vypadáš úžasně. Ty kalhoty mi někdy musíš půjčit jsou skvělé." Rozzářila se při pohledu na modré květy a znovu si je prohlížela. Luna se pyšně usmála.

"Jasně! Ty taky. Tak co těšíš se?" Avone chvíli přemýšlela co má odpovědět. Nevěděla zda se úplně těší, ale nemohlo to být horší než na její bývalé kouzelnické škole.

"No.. Mám trochu obavy, že zase nezapadnu. Co když to bude jako dřív? Znovu.." Pokrčila smutně rameny a zadívala se a špičky svých bot.

"Neboj se. Jsi skvělá holka určitě ano." Objala ji. Odněkud se ozval šílený rachot. Z poza rohu se vynořila parta lidí s vozíky jako měli ony.

"Kdo je to?" Avone zvědavě pohlédla na několik zrzavých kluků a dvě usmívající se dívky. Luna nestačila nic odpovědě. Dívka s rezavými vlasy byla v mžiku u nich  a kluci se za ní pomalu vydali.

"Ahoj Luno." Pozdravila ji přičemž se zadívala na  Avone.

"Ahoj já jsem Ginny Weasleyová." Podala jí ruku. Ave ji bez váhání přijala. Byla šťastná, že se s ní hned na začátku někdo chce seznámit.

"Já jsem Avone." Nervózně si prohrábla vlnité blond vlasy. Ona i Luna měli blond vlnité kadeře. Vlastně si byli ve všem vzhledově podobné. Luna byla možná jen trochu extravagantnější co se týče oblečení. Avone ji obdivovala za to jaká je. Byla nespoutaná a originální. Najednou něco spadlo.

"Frede to nemyslíš vážně rovnal jsem to dvě hodiny." Rozčiloval se kluk klečící vedle smějícího se kluka. Sbíral své věci z jednoho z mnoha kufrů a mračil se na svého bratra. Myslela si, že je to bratr. byli si podobní jako vejce vejci.

"Tohle jsou moji bráchové. Fred a George jsou jak to říci? Neposední. A tohle je.. Kde zase vězí Ron?" Podívala se na vozík u kterého nikdo nestál a zamračila se. " A tohle je naše hlavička.. Hermiona Grangerová." Usmála se.

"Těší mě." Podívala se na ně a cítila jak jí od nervozity červenají tváře.

"Ale Harry přece jen tak nemůžeš Dudleymu sníst jeho kus dortu." Vedle nich se začali dva kluci šíleně smát.

"Přísahám, že jsem to udělal." Utřel si ten tmavovlasý slzy a prohrábl si vlasy. Avone se na něj zamyšleně podívala. Je krásný.. A ty oči.. Pomyslela si a dál na něj zírala.

"Harry, Rone ráda bych vám představila svoji sestřenici Avone." Pousmála se Luna a postavila ji před sebe.

"Ahoj." Na nic jiného se Ave nezmohla. Harry s Ronem zbystřili a zvedli hlavu aby se na ni podívali.

"Páni." Vyšlo z Harryho. Všichni se na sebe nechápavě podívali. Hlavně Ginny se zdála zaražená.

"Co?" Nechápal Ron.

"Jste si strašně podobné Luno." Odkašlal si a urovnal si brýle na nose. Všichni včetně Ave se zasmáli.

"Ano to slyšíme často." Luna pokrčila rameny.   

"Nastupovat!" Ozvalo se od vlaku. Všichni si tedy vzali své vozíky a nechali průvodčí naložit jejich věci do nákladového prostoru. Po jednom lezli do vlaku. 

Vlak byl vevnitř krásný. Upravený a vcelku neponičený. Luna s Avone hledali volné kupé kam by si mohli sednout. Ve většině však už někdo seděl a místo pro dva tam nebylo nebo je jednoduše Luna neměla ráda a odešla dřív, než se vůbec podívala kolik míst tam je. Avone to odhadovala na lidi ze Zmijozelu. Její sestřenice často zmiňovala, že tu kolej nemá nejradši.

"Určitě něco najdeme." Usmála se na ni Luna, když jí začal mizet úsměv. Jen na ni zamrkala a nezbylo jí nic jiného než li jí věřit. Štěstí se na ně nakonec obrátilo.

"Tady je místo?" Avone ukázala na kupé s dvěma kluky. Luna se otočila a její pohled zamrzl.

"No.. Ano.. Seamus a Neville."  Ukázala na každého chlapce zvlášť. Nezničím jí první cestu kvůli Longbottomovi , ať už je to mezi námi jakkoliv napjaté.. Luna ho měla ráda, ale Neville o tom samozřejmě nevěděl. Netušila co by si o ní myslel, kdyby mu to někdo řekl. Vlastně to moc vědět ani nechtěla.  Povzdechla si a otevřela dveře. Oba kluci se na ně otočili. Ave si je prohlížela. Jeden z nich měl delší navlněné skoro černé vlasy a vystrašený pohled. Druhý byl krátkovlasý a z očí mu jakoby létaly rošťácké jiskry.

"Máte tu místo? Nemáme si kam sednout." Zeptala se s úsměvem. Avone se schovávala za ní.

"Jasně Luno." Usmál se Seamus a Neville jen přikývl a kytku ze sedadla položil na stolek k okýnku. Avone se ulevilo. Luna si instinktivně a ze žárlivosti sedla vedle Nevilla. Nechtěla k němu Ave pustit. Nenápadně se pousmál do rukávu.

"Ahoj, jsem Avone Lovegood." Zavřela za sebou dveře a sedla si vedle druhého kluka.

"Seamus Finnigan." Pousmál se. "A tenhleten co vypadá jako by ani mluvit neuměl je Neville Longbottom." Obě dívky se rozesmáli. Neville byl jako v transu. Díval se na svoji podivnou rostlinu a nejspíš přemýšlel.. Kdyby jen věděli o čem..

"Co? Mluvili jste na mě?" Odtrhl se od toku myšlenek.

"Spi dál Neville." Protočil oči jeho kamarád. "Mimochodem co chcete ty hodiny ve vlaku dělat?" Ave a Luna se na sebe pobaveně podívali.

"Přece tu nebudeme jen tak sedět." Zamračil se a sjel po opěradle dolů.

"Dobře vyzpovídáme Ave!" Náhle vyskočil. Luna to nejspíše shledala jako dobrou činnost a ani Neville nebyl proti. Sakra. Pomyslela si Avone a otočila se k nim.

"Začni Neville." Popostrčila ho Luna.

"Tak jo.. Ty přestupuješ že? Jako prvák nevypadáš.. Tak.. Do jakého ročníku a proč?" Všichni se na ni podívali. Nejprve mlčela. Ještě pořád se trochu styděla.

"Do šestého a.. Nebyla jsem zrovna oblíbená a už mě nebavilo všechny poslouchat. Pan ředitel Brumbál je velice hodný, že mi poskytl takovou možnost." Luna na ni v chvíli nepozornosti ukázala palec nahoru. Avone věděla, že se ji snaží uklidnit a vedlo se jí to.

"To jsi ve stejném ročníku co my. Kam myslíš, že tě zařadí?" Zeptal se Seamus. Avone se hlavou zabořila do opěradla a zadívala se z okna..

"To netuším.." Odpověděla mírně smutným hlasem.

Je to moje první povídka na téma Harry Potter a doufám, že pokud si ji někdo přečte tak se mu bude líbit. Za každý vote, koment nebo jen přečtení bych byla ráda.:) tak snad :))) ^^