I love you, Avone. (Draco Malfoy (Harry potter) fan fiction CZ). *Carrot*

Part 8. Drsný začátek roku..

"Vstávej Avone! Nestihneš vlak." Panebože. Rychle vystřelila z postele a vběhla do koupelny. Umyla se, učesala a celkově zlidštila. Na sebe si vzala světle oranžový svetr s bílým trikem a černé kalhoty. Seběhla schody dolů, kde už čekali rodiče s kufry.

"Tak ahoj moje malá holčičko. Dojeďte v pořádku." Objala ji mamka na rozloučenou a otřela si slzy do kapesníku. Avone jí bude opravdu chybět.

"Pusť ji Mandy. Už takhle máme skluz." Zasmál se otec a vyprovodil Ave k autu ve kterém byli uloženy kufry. Sedla si dopředu k tátovi. Cesta byla rychlá a krátká. Když dorazili na místo otec z auta vynesl všechny zavazadla z kufru na vozík.

"Opatruj se." Líbl ji na čelo a jen co si vzala všechny zbylé věci ze sedadel odjel domů. Stoupla si a podívala se okolo sebe. Byla ještě ve světě mudlů, ale v dálce už pár lidí z Bradavic zahlédla.

"To bude rok." Zamumlala sama pro sebe a vydala se k nástupišti 9 a 3/4.

Cesta vlakem proběhla v klidu. Hned na nádraží potkala většinu svých přátel, kteří ji okamžitě přivítali s otevřenou náručí. Přišli se podívat dokonce i Fred s Georgem, kteří byli minulý rok v Bradavicích naposledy. Avone je moc ráda viděla. Ve vlaku si neobvykle sedla Ginny k nerozlučné trojce: Ron, Harry a Hermiona a Ave s Lunou si znovu, jako minulý rok sedli k Seamusovi a Nevillovi. Hrdličky byli spolu a povídali si o rostlinách a zvířatech, které viděli o prázdninách. Avone tedy nezbylo nic jiného než mluvit se Seamusem a ani jí to moc nevadilo. Byl zábavný a v rámci možností i milý. Zatímco Luna se zachumlala do Nevillova klína a on z toho měl nejspíše nějakou mrtvici tak i přes divný výraz usnul a Seamus se opřel o sklo a taky oddechoval. Ave z nich jako jediná nemohla zamhouřit oko. Rozhodla se, že se projde po vlaku. Všude bylo prázdno. Nikde nikdo. Stoupla si a dívala se na večerní krajinu za oknem. Projížděli hustými lesy a loukami se srnami. Ozvalo se odkašlání.

"Hodláš tu stát dál nebo mě pustíš?" Ten hlas se jí zdál povědomý. Malfoy? Otočila se a opravdu to byl on. Stál tam. Měl na sobě černé sako a kalhoty. Přes prázdniny nějak vyrostl. Je mužnější a hezčí? Ne Ave přestaň! Jen tě políbil nic víc. Tenkrát to nic neznamenalo. Alespoň ne pro něj. Ale je opravdu moc krásnej. Jeho pronikavé oči a upravené vlasy. Ne dost!.

"Proč tak civíš? Nikdy jsi mě neviděla?" Uchechtl se s typickým Malfoyovsým výrazem. Ave se zamračila.

"Necivím, jen se dívám." Zkřížila si ruce na prsou a posunula se aby mohl projít.

"Samozřejmě." Zasmál se. Uličky ve vlaku byli úzké a proto, když okolo ní prolízal a otřel se o ni ucítila jeho vůni. Stále voní po citronech.. Usmála se. Zmizel v kupé a i Avone se rozhodla se vrátit. V jejich kupé stále všichni spaly.

                           (*****)

"A teď se všichni odeberte do svých ložnic ať jste na váš první den v tomto roce dobře vyspaní." Prohlásil Brumbál a odešel z velké síně. Ave a její kamarádi rozhodně neměli v plánu jít hned spát. Do večerky jim zbývali necelé dvě hodiny a proto se rozhodli jít do společenské místnosti Nebelvíru. Museli si přeci sdělit jak strávili prázdniny, ne?

 Harry a Ginny trávili veškerý volný čas spolu u Weasleyových společně s Ronem, dvojčaty a Percym. Prý na pár dní přijeli i Bill a Charlie a podle Harryho jsou fajn. Neville a Luna vyprávěli kde všude spolu byli a na jaké druhy rostlin a tvorů společně s jejím otcem narazili. Seamus jen poznamenal, že pomáhal doma a na tábor vůbec nezbyl čas, ale i tak se bavil a Hermiona nečekaně seděla celé léto na zahradě nebo v posteli s knihami všude kam oko dohlédne.

"A co jsi dělala ty Ave?" Zeptal se Harry s úsměvem a jemně do ní šťouchl. Avone chvíli přemýšlela co má říct. Nedělala nic zvláštního.

"No, já seděla doma s rodiči a malým bráškou, kterému jsem ukazovala nějaké kouzelnické věci. I to se dá považovat za skvělé léto ne?" Usmála se. Všichni kývli. Ginny s Hermionou se začali vyptávat na bráchu a na to jaké je to žít s mudly. Tedy aby bylo jasno Avoniny rodiče byli z jejich světa jen se kouzlení na neurčitý čas zřekli. Unavovali je neustálé spory na Ministerstvu a okolo Voldemorta. Maminka Ave jednou řekla, že kdyby byli neodešli do mudlovského světa zbláznila by se z toho, ale respektuje její rozhodnutí být jako oni za mlada a jít studovat do školy čar a kouzel.

(*****)

"Asi bych už měla jít na svou kolej, nechci mít problémy." Řekla tiše Luna, zvedla se a odešla ke dveřím. Neville vstal a běžel za ní. Luna na něj měla dobrý vliv, čím dál tím víc mluvil a snažil se s ostatními komunikovat a k ní se choval jako k princezně. Zasloužila si to.

"Taky půjdu." Řekla Ginny a políbila na rozloučenou Harryho. Ron se zatvářil, jako by zvracel a Seamus se začal smát na celou místnost. Jen zakroutila hlavou a odešla. Avone přemýšlela. Proč na něj pořád myslím? Stojí za to se nad tím pozastavovat? Ne nestojí tak na to nemysli.. Nevěděla jak se zbavit takovýchto myšlenek.

"Ave, jsi tu?" zamávala jí rukou před obličejem Hermiona. Jen sebou cukla.

"Co? Jo jsem." Pousmála se.

"Přijdeš mi rozhozená." Namítala Hermiona a znovu se posadila. Ave pokrčila rameny. Právě odbili deset hodin.

"Achjo, musíme jít." Zamrmlal Seamus. Rozloučili se s dívkami a všichni odešli do svých ložnic.

(****)

Hned první den šli sedmé ročníky s Hagridem do jak všichni říkali "temného" "nebezpečného" "zapovězeného" lesa. Hagrid jim neřekl na jaké zvláštní tvory je vede se podívat nebo alespoň kam. Měl to pro ně jako překvapení k začátku roku. Říkal, že se to všem bude líbit. Všechni se těšili.  Avone by to jindy také nejspíš nadchlo, ale dnes nebyla ve své kůži. Šla docela velký kus za všemi, ale dost blízko na to aby věděla kam má jít. Stále je viděla. Pořád se dívala na Draca, který šel bok po boku s Pansy Parkinson. Jak já ji nesnáším.. Je to jen malá rozmazlená čistokrevná nanynka. Jak s ní někdo může vydržet jen pár minut? A proč mě to vůbec zajímá? Ať si ho sežere stejně o mě nemá zájem, tak proč bych já měla mít zájem o něj? Je prostě jen.. krásnej? Ale tupej! Avone nech toho!  V duchu si nadávala.

Najednou něco v houští za ní zašramotilo. Zrychlil se jí tep a jako by přestala dýchat. Pomalinku vytahovala svoji hůlku a otočila se. Nikde nic. Spadl jí kámen ze srdce. Byl to nejspíš jen nějaký ježek nebo veverka. Když se otočila zpět zjistila, že před ní už nikoho nevidí. Nikdo z jejích spolužáků nebyl na dohled. Všude jen stromy a keře. Cítila se právem ztracená. Neznala to tu. Tak a co teď? To se ti povedlo ty chytrá! Měla jsi jít s ostatními. Vydala se kudy si myslela, že by mohla ostatní dohnat nebo alespoň dojít někam blízko Bradavic, kde už to znala. Samozřejmě šla špatným směrem. Došla na místo které obklopovaly stromky. Na malinkou mýtinku. Znovu uslyšela známé šramocení v listí a větvích. Vystrašeně se otáčela ze strany na stranu a svírala hůlku nataženou před sebou. Nikde nic. Když v tom z křoví vyskočil neidentifikovatelný tvor s černofialovou srstí a zářivě zelenýma očima. Byl podobný vlku, ale dle jejího to vlk nebyl. Avone začala couvat, když se chystala použít hůlku omylem zakopla a spadla na zem. Nemohla ji nikde okolo sebe nahmatat. Teď umřu. Jaké to je? Bolí to? Kdyby tu tak někdo byl... Po tvářích se jí kutálely slzy. Tvor po ní skočil. Cítila ohromnou bolest v noze. Ozval se hlas..

"Avada kedavra" Bylo poslední co slyšela..

Takže.. jako vždy.. :) vote, koment a přečtení potěší <3 :))