Ave po nocích přemýšlela kdo byl její zachránce. Chtěla to vědět. Musela mu poděkovat za to, že tu teď může být. Za to že žije. proč se k tomu tedy nikdo nehlásil. Byl to vůbec někdo ze školy? Chtěla, aby to byl Draco, jak si myslela. Byl to jeho hlas. Věděla to úplně jistě. Možná si to její mozek jen domyslel, ale co když ne? Tyto myšlenky ji nenechali spát. Věděla, že když ji někdo uvidí odepíšou Nebelvíru body, ale bylo jí to jedno. Navíc uměla být tichá, jako myška. Hodila přes sebe tedy svetr a nazula si papuče. Pomalinku otevřela dveře a zavřela je za sebou. Musela uznat, že dělat zakázané věci je vzrušující. Dostala se okolo buclaté dámy a sešla po schodech. Usoudila, že nejlépe se dokáže zabavit v knihovně. Vydala se tedy tam. Když byla skoro u knihovny zaslechla tichý rozhovor dvou osob. Hlasy vycházely ze dveří jednoho skoro nepoužívaného kabinetu. Jelikož byla strašně zvědavá nahlédla dovnitř. Škvírkou ve dveřích pozorovala profesora Snapea, Brumbála a Dracovy rodiče.
"Nejsme si jisti co to přesně bylo, ale bojíme se, že by nás to mohlo dál napadat. Podle rány jsme to nedokázali identifikovat." Brumbál rozpačitě přecházel ze strany na stranu. V tom ji někdo stáhl za ruku a rychle s ní utíkal pryč někam směrem ke Zmijozelu. Byla tak vyděšená, že nedokázala nic namítat. Za nějakou dobu se ta osoba zastavila.
"K-kdo-kdo jsi." Zmateně vykoktala. Stále ji držel za ruku.
"Shh. Klid. Neměla jsi tam co dělat. Není to nic pro tvé uši." Snažil se mluvit co nejtišeji dovedl.
"Mám právo vědět co to k sakru bylo." Zapištěla. Stále nevěděla co ten člověk chce ani kdo to je.
"Snažím se tě ochránit. Chápeš? V tom lese žije nejspíš něco hrozného. Měla jsi štěstí, že jsi přežila. Nebýt.." Avone mu skočila do řeči.
"Nebýt koho? Kdo mi pomohl." Vystrašeně se dívala na jeho zakrytý obličej. Byli mu vidět jen rty
"To není podstatné, hlavní je, že žiješ." Pohladil ji po vlasech a zastrčil jí pramínek za ucho.
"Teď se vrať do postele ať nemáš problémy." Pustil její ruku a otočil se k odchodu.
"Byl to Draco?" Křikla na něj. Zastavil se a otočil.
"Proč zrovna Malfoy?" Nechápavě promluvil. Přála si vědět s kým vůbec mluví nebo z něj alespoň dostat vše co ví.
"Já.. P-pamatuji si jeho hlas.. Nevím.. M-možná se mi to jen zdálo..." Dívala se na tmavou siluetu postavy.
"Ne, nemyslím si že by to byl on. Přece by neriskoval život za holku z Nebelvíru, co myslíš?" Stále stál kus od ní. Pokrčila rameny. Má pravdu..
"Já nevím. A-asi ne." Podívala se na své boty. Přistoupil a zvedl jí hlavu.
"Ty by si stála o to aby to byl on?" Zeptal se zastřeným hlasem.
"Nikdo jiný mě nenapadl. Ale máš pravdu. Je to sobecký hajzl. Nikdy by mi ani nikomu jinému nepomohl. Pro něj existuje jen jedna osoba a to je on. Je rozmazlenej a arogantní. A hlavně strašně neschopnej!. Bez otce by si nezavázal ani tkaničky. Mohla jsem být ještě hloupější?" Naštvaně mumlala na neznámou osobu. Vypadala zmateně.
"Nejsi hloupá." Vydechl.
"Ale ano jsem. Kdybych nebyla nikdy se nenechám líbat od kluka co se mi hnusí. Je to už rok a já na to pořád myslím. Nevím kdo jsi a asi bych ti to říkat neměla, ale je mi to jedno.!" Vyjekla a rozčileně si dala ruce v bok.
"On neměl políbit tebe." Osoba ji vzala za ramena. Sklonila hlavu a své rty, které jí čouhaly zpoza kapuce přiložila na rty Ave. Odlepila je a odešla. Nedokázala si srovnat v hlavě co se stalo. Kdo to byl? Kolik otazníků do života ještě chudák dostane?
"Co ty tu děláš?" Rychle sebou škubla. Stál tam Lucius Malfoy. Šel z něj skutečně strach. Draco mě pravdu. Nebyl jako otec. Lucius byl ještě děsivější a na první pohled nepříjemnější.
"Já... Šla jsem si pro lék, stále mě bolí ta noha." Hlasitě polkla. Neuměla lhát, ale tohle se jí docela povedlo.
"Opravdu? Ty musíš být Avone Lovegood. Tolik jsem o tobě slyšela." Ave se prudce otočila na sympaticky se usmívající ženu.
"Jo, bohužel." Odsekl Pan Malfoy. Byl nepříjemný.
"Děvče měla by sis jít lehnout. Určitě to bude brzy dobré." Stále se usmívala.
"Nebo tu alespoň neslídit okolo kabinetů, že? Slečno?" Přešel k ní Malfoy až moc nebezpečně blízko a prohlížel si ji.
"Otče, ona tu neslídí." Před ní se objevil Draco. Nechápala, odkud se tu najednou vzal. On má na svého otce snad hledáček nebo už nevím..
"Draco. Ty? Že mě to nenapadlo." Odspoupil a podíval se na svého syna. Míň upraveného ho Ave snad neviděla. Neměl zapnuté ani sako a dokonce mu z kalhot čouhala i košile.
"Přesto by ses měla naučit slušnému chování. Chodit mimo skupinu? Neslušné. Vůči Brumbálovi dost nespravedlivé. A toulat se po nocích po hradu? Jak nezodpovědné." Zamračil se.
"To vy by jste potřeboval několik lekcí. A váš syn taky." Sjela Draca pohledem. Ten jen protočil oči. Narážela an jeho vzhled a on to věděl.
"Huso.." Začal Lucius. Narcissa ho utišila.
"Draco, zlatíčko?" Pohladila Draca po tváři.
"Ano mami?" Malfoy se zdál skoro jako jiný člověk. Usmíval se na svou matku.
"Odveď prosím slečnu Avone do její koleje." Jen kývl, vzal zmatenou Ave za ruku a zmizeli spolu z dohledu.
(***)
"Že se s ním vůbec bavíš." Zastavil se kus před kolejním vchodem do Nebelvíru.
"Je to jako bavit se s tebou." Mrkla na něj. Uraženě se zamračil.
"To teda není." Bránil se. Zasmála se.
"Ano je. Řekla jsem ti to tenkrát a říkám ti to i teď. Jsi jeho kopie." Dobírala si ho.
"Proč bych ti tedy pomohl? Co?" Zkousla si ret a pokrčila rameny.
"I já mám city víš. Není jich moc to přiznávám, ale jsou tady." Ukázal na své srdce. Zdálo se jako by opravdu mluvil pravdu, ale z nějakého důvodu mu to moc nevěřila.
"A teď mě omluv." Otočil se a odešel. Zůstala tam jen tak stát. Ovál ji nepříjemný chlad.
Vote, koment a přečtení mi udělá radost:))^^
ČTEŠ
I love you, Avone. (Draco Malfoy (Harry potter) fan fiction CZ). *Carrot*
Fanfikce*Informace* Pár: Avone Lovegood/Draco Malfoy Děj: Šestý ročník - ? (!V povídce se neobjeví děj z knihy/filmu šestého dílu ani z žádného jiného! Občas nějaké smyšleniny. Omlouvám se :/) (Lenku nazývám původním jménem : Luna ...Líbí se mi to víc.) Še...
