I love you, Avone. (Draco Malfoy (Harry potter) fan fiction CZ). *Carrot*

Part 19. Konec tajemství.

"Ave?" Sedl si. Pustila tedy jeho pásek a sklopila hlavu. Draco.. Chceš jen tohle nebo mě máš rád? Nedokázala se ho narovinu zeptat. Bála se.

"V pořádku. Jen.. Kolikátá jsem?" Měla stále dojem, že to že ji má rád je blbost. Ano choval se k ní víc než hezky, ale proč by ona měla to štěstí?

"Avone nechápu proč je to tak důležité.." Vytřeštěný pohled upřel na její tvář.

"Opravdu mě miluješ? Konečně pochopil o co tu šlo. Ona mi nevěří.. Proběhlo mu hlavou.

"Jistě že ano. Avone už jsem ti jednou říkal, že takovej nejsem a to se nezměnilo." Chytl ji za ruce a ona je pohotově jemně sevřela. Znovu začala pociťovat jistotu.

"Měla jsem chvíli pocit jako bys.." Provinile se mu podívala do očí. Věděla, že to od ní není hezké, ale nemohla si pomoct.

"Jestli tě to uklidní tak.. Něco pro tebe mám." Pustil její ruce a zašmátral v kapse kalhot. Vytáhl ruku a cosi svíral v dlani. Otevřel ji.

"Je to.. Jak to říct? Od mojí mamky. Dala mi ho když jsem byl menší. Bylo mi asi deset. Tehdy mi říkala ať ho dám nějaké dívce, kterou budu mít rád, ale já ji neposlouchal a zahodil ho na první místo v mém pokoji, které mě napadlo. Ani nevíš, jak těžký bylo ho najít ten pokoj je opravdu obrovskej a uklizeno tam není skoro nikdy. A to máme doma plno domácích skřítků." Představa o tom, že je první dívka, která ten prsten bude nosit ji úplně uklidnila. Není to tak jak jsme si myslela. Panebože Avone kdy dospěješ? Jsi jako dítě. Při pohledu jak jí Draco nasazuje prsten by se jí podlamovali kolena, ale seděla takže jí žádné zranění nehrozilo.

"Je nádherný." Žasla nad krásou stříbrného prstýnku s erbem rodiny Malfoyových (to byla část, která ji zas tolik nefascinovala.)

"Děkuju a omlouvám se." Objal ji, když se jí začaly znovu lesknout oči slzami. Kdyby se najednou neotevřely dveře byli by tam takhle seděli ještě dlouhou chvíli a kdo ví třeba by se znovu k něčemu odhodlala. Rychle se odtrhli a vzhlédly ke dveřím. Stála v nich Hermiona.

"Nenechte se rušit přišla jsem si jen pro svoje pyžamo. Pokračujeme v noční párty." Promluvila. Ave se zdála mírně přiopitá. S Dracem se na sebe nechápavě podívali. Asi se to zdálo i jemu.

"Herm.. Ty jsi něco pila?" Zeptala se a pomalu vstala z postele. Hermiona dovrávorala ke komodě, kde měli všechno své oblečení na těch pár dní a vytáhla z něj růžový kus oblečení.

"Jen trošku.. Hagrid tvrdě spí a my se bavíme.. Jdete taky?" Zeptala se když si stáhla. Avone dala Darcovi jasně na jevo, ať se nedívá a otočí se.

"Mio nechceš si radši lehnout. Už je dost pozdě." Jen se zasmála a oblíkla si pyžamo.

"Ani ne." Usmála se a odešla z pokoje. Ave byla mimo. Proč by se zrovna Hermiona opíjela? Měla snad nějaký důvod? Hráblo jí?

"Už se můžu otočit?" Zeptal se a aniž by cokoli řekla se otočil čelem k ní. S nechápavým usměvěm pokrčila rameny.

"Opilá Grangerová. Tak teď už jsem viděl opravdu všechno." Zasmál se.

"Draco prosím.. mohli by jsme jít k nim. Chci zjistit co se tam děje." Jen kývl. Společně vyšli v pokoji a dlouhou chotbou šli až do velké síně. Když otevřeli dveře všichni se na ně otočili. Jediná Hermiona rychle odběhla. Ave byla přesvědčená, že ví kam. Na záchod. Stoprocentně.

"Proč na nás tak koukají?" Zašeptal Draco a snažil se vypadat co nejnormálněji, ale vzhledem k tomu, že byl nervózní tak vůbec nevypadal

"Já nevím." Zamumlala potichu.

"Takže si to Hermiona nevymyslela. Líp sis vybrat nemohla?" Zamračil se Ron a praštil sklenkou máslového ležáku. Teď jim to začlo být jasné. Hermiona se prokecla.. A sakra.

"Většího arogantního pitomce nikde nenajdeš. Opravdu si chceš zkazit život s někým jako je Malfoy a jeho rodina?" Promluvila polohlasem Ginny. Avone nasucho polkla. Cítila jak sílí propast mezi ní a kamarády.. Ale bylo to ještě horší. Sílila i mezi ní a Dracem.

"Ginny má pravdu." Štěkl Ron. Harry sklopil pohled na podlahu. On věděl, že mezi ní a Dracem něco tenkrát bylo, ale nepřipouštěl si, že by s ním mohla něco mít znovu nebo s ním dokonce být. Ano byl s Ginny a miloval ji, ale stále cítil něco i k Avone. Nebo to bylo jen kamarádství? Chtěl věřit tomu, že ano. Proto nic neříkal a jen mlčel.

"Ty nám na to nic neřekneš Malfoyi? Do nás." Na Ronovi bylo vidět, že toho vypil víc než by měl. Oči měl podlité krví a věty pletl do sebe tak, že mu nebylo skoro rozumět. Draco se otočil na podpatku a odešel. Ave se na ně zamračila a vyběhla na chodbu za ním.

"Draco! Čekej." Křikla na něj. Zastavil se a prudce se otočil. Nevypadal nadšeně a vskutku ani ne nijak přívětivě.

"Vrať se prosím se mnou." Zaprosila a snažila se o psí oči.

"Ave já to nechci poslouchat.. Mají pravdu k nim se tak chovám, ale já takový přeci nejsem." Zamumlal "Budeš muset jít sama, promiň mi to." Políbil ji na čelo a se svým typickým krokem zmizel v pokoji, kde byl už i Goyle a Zabini. Ave se nadechla, sedla si na koberec v uličce a opřela se. Chtěla se vrátit jenže by nesnesla všechny ty pohledy jejích kamarádů. Chtěla jít za Dracem a obejmout ho, ale byl na pokoji s klukama ze Zmijozelu. Zároveň chtěla být sama. A to se jí podařilo. Seděla a přemýšlela. Jak jim mám dokázat, aby mu dali šanci? Že není hajzl. Začala brečet. Vůbec jí nedošlo, že se opírá o tenkou stěnu Oliverova pokoje.

"Avone děje s něco? Slyšel jsem pláč." Klekl si k ní a zkoumavě si ji prohlížel.

"Ne ne ne ne jsem v pořádku." Usmála se. Jen zakroutil hlavou.

"Tak tomu nevěřím. Vstávej." Nabídl jí ruku. Přijala ji.

"Pojď dovnitř dáme si čaj a můžeš mi to říct pokud chceš. Co?" Usmál se když otevíral dveře. Za normálních okolností by odmítla, ale opravdu se jí nechtělo vracet na pokoj.

"Dobře." Zavŕela za sebou dveře. Woodův pokoj byl modrý a malý.

"Posaď se." Ukázal na jednu z postelí. Sám šel ke stolku pro dva hrnky čaje.

"Není ti zima?" Nadzvedl obočí. Než něco řekla přes záda jí hodil teplou deku. Byl přesně tak hodný jak jí všechny holky říkali.

"Tak povídej." Sedl si naproti ní do křesla a upil z hrnku.

"Je to kvůli Dracovi. Asi ti to neunikla co?" Vzdechla a napila se. Mňam.. Byl to jahodovo malinovej čaj.

"Neuniklo Luna mi to řekla. Oba jsme s tím v pohodě. Pokud oni ne, tak je to přejde. Uvidíš." Usmál se. Ave to donutilo mu úsměv oplatit.

"Myslíš, že bych tu mohla přespat? Nechce se mi za nimi." Zadívala se na své nohy.

"Jasně." Kývl hlavou.

Vote, koment a přečtení mi udělà radost :)))