I love you, Avone. (Draco Malfoy (Harry potter) fan fiction CZ). *Carrot*

Part 21. Sprcha

"Tak a jsme tady." Promluvil Hagrid s úlevou. Ano vlak byl sice obrovský, ale ne pro Hagrida. Ten v něm byl jako sardinka v plechovce. Stáli před velkou vstupní branou, kde už je čekal ředitel Bulharské školy. Na rozdíl od Brumbála byl docela mladý. Mohlo mu být tak pětapadesát?. Oliver s Hagridem se ujali poviností a šli za ním. Avone si všimla, že se okolo nich nachomítlo pár kluků.

"Ahoj krásko. Nepotřebuješ pomoct? S čímkoli? Ten kufr vypadá těžce." Usmál se na ni černovlasý kluk. Byla překvapená, že umí anglicky. Čekala, že je tu nikdo ani nepozdraví.

"No vlastně.." Chtěla vstřícnou nabídku přijmout, ale Draco jí na to nedal prostor.

"To je dobrý. Já jí ho vezmu." Zakročil a vytrhl mu rukojeť kufru z ruky. Byl jízlivý, jak nejvíc uměl. On žárlí? Kluk se zasmál.

"Aby sis nezlámal párátka." Mrkl na Ave a zmizel. Měl pravdu. Draco byl o hlavu nižší a neměl takové svaly jako on, ale i tak byla ráda, že si jí hledí. Naštvaně vzal ještě nějaké zavazadla a vydal se s ostatníma klukama ke škole. Byla jiná než Bradavice. Avone si představovala velký hrad podobný tomu jejich, ale pletla se. Byla to obrovská a moderní modrobílá budova s mnoha okny.

"Pokud takhle vypadá škola, tak nechci vidět Famfrpálové hřiště." Zamračil se Harry. Opravdu se mnou mluví?

"Hele Ave. Malfoy mi leze na nervy sedm let už nikdy si s ním rozumět nebudu, ale tebe mám rád." Usmál se. "Jako kamarádku samozřejmě." Odkašlal si a zase se usmál. Harry byl vždy spravedlivý a laskavý věděla že ji pochopí, ale co Ron?

"Děkuju Harry. Jen Ron se mnou pořád nemluví.." Podívala se na vzdalujícího se zrzka vepředu v davu.

"Ono ho to přejde." Volnou rukou ji chytl za rameno. Kývla ikdyž si tím úplně jistá nebyla. Šli spolu takhle až dovnitř. Přísahala by bohu, že Draco z nich celou tu dobu co šel kousek vedle nich nespustil oči. Vážně žárlí?

"Prosím za mnou." Ředitel je vedl prostornou chotbou s velkými obrazy nějakých významných Bulharských kouzelníků a čarodějek. Došli až nakonec, kde bylo nenápadné úzké schodiště nahoru.

"Zde se s vámi já, Pan Hagrid a Pan Wood rozloučíme. Pokoje si rozdělíme již samy. Těšilo mě." Snobsky se uklonil a společně všichni tři odcházeli pryč.

"A jak to máme asi narvat nahoru?" Zamračil se Marcus, když se snažil protáhnout kufr schodištěm. Ave se zasmála.

"Stačí to obrátit." Uchechtl se Harry a pomohl mu.

"Jo ták. To je chytrý." Podrbal se za uchem. Když vyšeli všichni chlapci se zavazadly vešly na schodiště i dívky.

"Chápete to? Celá škola je jako kdyby ji stavěli včera a jen tyhle schody jsou rozvrzané jako naše postele v Bradavicích." Uvažovala nahlas Luna, když se snažila dostat nahoru aniž by se křupání a vrzání rozléhalo celou chotbou. Hořejší patro, kde měli spát bylo celkově dost malé. Podlahu pokrýval tvrdý zelený koberec a zdi byly obloženy tmavým dřevem a záclony na oknech byly šedivé až stříbrné.  Uprostřed toho všeho byly tmavé pohovky a křesla pro asi dvacet lidí a malý stolek stejné barvy na kterém byl velký svícen a nějaké časopisy.

"Jako doma, že Draco?" Vydechl Goyle, když si prohlížel hlavní místnost pro hosty.

"Jo." Kývl.

"Jak pro koho." Zabrblal Ron. Draco nadzvedl obočí. Chtěl něco říct, ale pak se podíval na Ave a radši zůstal potichu.

"Pokoje jsou po dvou, třech nebo čtyřech. Jeden je dokonce po pěti." Promluvila Ginny tak nahlas, aby ji všichni slyšeli.

"Zabíráme si pokoj pro pět!" Výkřikla Mia a rychle vyběhli k pokoji. Všechny holky to pochopili a šli i se svými věcmi za ní. Tedy kromě Ave ta zůstala stát v hale.

S Ronem jdeme do toho pro dva." Pokrčil Harry rameny a i s Ronem odkráčí k jim nejvzdálenějšímu pokoji.

"My jsme tři." Zamumlal Kevin. Náhradní odražeč. Tři náhradníci tedy odešli taky.

"My jsme taky tři. Tak jdem tam." Blaise mluvil sám pro sebe.

"Draco jdeš?" Otočil se ještě odedveří.

"Jo hned." Křikl a usmál se na Ave. Věděla, že kluci ze Zmijozelu a Hagrid jako jediní tu o nich nic neví a nechtěla to Dracovi ztěžovat. Přešel k ní a pohladil ji po tváři. Pod jeho dotykem se celá zachvěla.

"Nesejdeme se v noci někde. Zítra ještě není zápas, takže nemám důvod ke spánku?" Zeptal se ještě předtím než jí vlepil pusu.

"Dobře.. V jedenáct ve aprchách? Tam takhle pozdě snad nikdo nepůjde." Podívala se na dveře s nápisem "sprchy".

"Dobrý nápad." Znovu ji políbil.

"Jdeš už Malfoyi? Co tam děláš?" Ozval se řev vycházející z Goyleova hrdla. Ave se tomu hlasu zasmála.

"Tak už běž." Krátce ho objala a se smíchem odstrčila od sebe.

"Ženský." Vyplázl na ni jazyk a odešel pryč. Konečně popadla kufr a odebrala se do pokoje. Pokoj byl tentýž barev jako hlavní místnost. Holky si už rozebrali postele. Na ni zbylo místo úplně nakraji u stěny. Tak blízko Dracovi.

"Kde ses zapomněla?" Zeptala se zvědavá Pansy.

"Mluvila jsem ještě s.." Začala.

"Dracem?" Všechny jí svorově skočily do řeči.

"Nó, jo." Zasmála se a donesla kufr k posteli.

(****)

Bylo už kolem jedenácté. Avone potichu odkryla zelenou deku a vklouzla do bot. Nechtěla nikoho probudit, aby se neptal kam jde. Povedlo se jí to. Byla venku. Zrovna ve stejný čas vyšel i Draco. Usmála se a skočila na něj s takovou vervou div se neskácel.

"Notak. Viděli jsme se před pár hodinama." Uchechtl se, ale objetí jí opětoval.

"Jo já vím, ale nebyli jsme samy." Odpověděla mu mezitím co šli ke sprchám. Byla to velká místnost obložená bílými kachličkami a s pěti kabinkami u stěny naproti nim.

"Tak kterou?" Zasmál se Draco. "To je dobrý tak maximálně na rychlovku. Jdem na to?" Zamrkal na ni s úšklebkem a začal se smát.

"Vtipný. Kam jinám by jsi šel?" Zamračila se. Jen pokrčil rameny.

"Čtyřka vypadá nadějně." Ukázal na sprchu se zeleným závěsem.

"Jsi narcis." Zakroutila hlavou. Bylo tam pět barev a on vybere zelenou.

"Tak promiň. Zapomínáš že jsem ze Zmijozelu." Vzal ji za ruku a odtáhl do kabinky. Zatáhl závěs.

"A teď jsi moje." Povýšenecky si urovnal zelený límec jeho pyžama.

"Tak to určitě." Protočila s uchechtnutím oči.

"Když né moje čí tedy?" Zatvářil se ublíženě.

"Nežárli pořád. Myslím rodiče." Pousmála se a pohladila ho po vlasech.

"Nežárlím. Prostě si jen střežím svůj poklad." Promluvil bez emocí. Ještě než stihla cokoliv vyslovit opřel ji o studenou zeď a svoji pravou ruku omotal okolo jejího pasu. Druhou ruku zabořil do jejích vlasů, aby si mohl přizpůsobovat její hlavu. Jemně ji políbil a přes pootevřené ústa se dostal do těch jejích. Rukama mu vjela pod pyžamo a mapovala jeho rozpálenou pokožku. Mírně mu zajela za okraj kalhot. Zasténal.

(*****)

"Ave?" Ozval se hlas Luny. Odtrhla se od něj.

"Doháje" Zasyčela a rychle si přes hlavu přetáhla vršek pyžama, který jí Draco před chvílí sundal.

"Jsi tu?" Slyšeli Luniny kroku všude kolem nich. Pak se najednou zastavila a odešla z místnosti. Ulevilo se jim. Luna proti jejich vztahu sice už nic nenamítala, ale i tak by to bylo docela trapné.

"Tak tady klid asi nebude." Zamračil se.

Vote, koment a přečtení mi udělá radost:33:)