I love you, Avone. (Draco Malfoy (Harry potter) fan fiction CZ). *Carrot*

Part 28. Snape..

Otevřely se dveře od pokoje. Ave si myslela, že je to nějaká její spolubydlící a proto se ani nehla a stále vzlykala do polštáře.

"Ignorovat profesory. Chcete snad připravit Nebelvír o nějaké body slečno." Snape? Co ten tu chce? Narovnala se a s ubrečenýma očima se na něj podívala. Chtěl dál něco kárat, ale najednou se zarazil.

"Stalo se něco slečno Lovegood?" Zavřel za sebou dveře a posadil se na kraj její postele. Najednou jí připadal méně děsivý. Skoro jako ostatní kouzelníci v Bradavicích.

"Lhala bych kdybych řekla, že ne." Utřela si slzy do rukávu.

"Tu máte." Vytáhl z kapsy papírový kapesník a podal jí jej. Slušně poděkovala a dál se utírala s ním.

"Smím vědět kdo vám ublížil?" Zeptal se. Proč vás to zajímá? Netroufla si nic namítat.

"No.." Začala mu vyprávět celou příhodu.. "A potom jsem utekla." Utřela si další nával slz.

"S Malfoyem? To bych do vás opravdu neřekl. Ale ano souhlasím s vámi. Lucius je hotový poklad" Zakroutil hlavou a podal jí další kapesník.

"Tomu vy nemůžete rozumět." Vzlykla a podívala se na zaražený obličej svého učitele.

"Rozumím vám jako nikdo na této škole." Zamračil se a pohodil vlasy, které mu spadaly do obličeje.

"Nemáte ženu, ani děti.." Na sucho polkla celou větu. Snapea se to, ale očividně nedotklo.

"I já jsme se jako malý dokázal zamilovat." Zasmál se. Nikdy předtím to neudělal. Byl to upřímný smích plný emocí. Nevěděla, že to umí.

"A od té doby jste se nezamiloval?" Šeptavým hlasem se zeptala.

"No. Budu ti vyprávět jeden příběh. Ať neskončíš jako já." Položil si nohu na postel, aby na ni lépe viděl. Přikývla.

"Kdysi dávno žila jedna holka. Jmenovala se Lily Evansová. Překrásná to dívka. Měla nádherné světlé oči a zrzavé vlasy. Její sestra ji nenáviděla za to, že umí věci, které ona ne. Nazývala ji zrůdou. Jednoho dne jsem sám procházel loukami a lesy a apatřil je tam. Jen co jsem vylezl ze stromu, její sestra Petunie se lekla a odběhla pryč. Lily mi padla do oka. Zamiloval jsem se v prvním okamžiku, kdy jsem ji uviděl. Scházeli jsme se u malého jezírka a stali se z nás nejlepší přátelé. O osm měsíců později nám oboum přišel dopis do Bradavic. Tam se stala věc, která nás pomalu, ale jistě rozdělovala. Díky mojí temné stránce, kterou mimochodem všichni moc dobře znáte, jsem se dostal do Zmijozelu a ona samozřejmě do té "nejskvělejší" koleje Nebelvíru a tam se s ním seznámila. S tím Jamesem Potterem.. Arogantní, líný a protivný spratek. Nic jiného. První ročník jsme se s Lily ještě bavili, ale pomalu jsem ji ztrácel. Čím dál tím víc si ji získával na svoji stranu a mě nastaly školní muky. A pak se se mnou prostě přestala bavit úplně. Celých dalších šest roků jsem trpěl. O několik let později si ho vzala za muže a měli spolu dítě. Harryho. Když měla umřít, šel jsem tam, ale bylo pozdě. Ten arogant i sladká Lily už byli po smrti. Zůstal tam jen chlapec... Chlapec který přežil..A to je celý ten příběh." Ave sledovala jeho chřadnoucí tvář. Bylo to smutné. "Byl bych rád kdyby jsi to Harrymu neříkala." Dodal.

"Nebojte..  Proč jste jí to nikdy neřekl?" Zeptala se. Snape se napřímil.

"Byl jsem nicka. A James byl oblíbený. Neměl jsem na výběr." Pokrčil rameny. Kývla.

"Miloval jste ji jako už nikoho, viďte?"
Vzdechla.

"Nikdy jsem ji nepřestal milovat.." Promluvil s chladem v očích. Vždy byl takový, neuměl dát radost ani jinou emoci najevo, ale teď v něm něco tálo. Dojalo ji to. Netušila, že má srdce. A už vůbec ne takhle oddané.

"Proto tak nesnášíte Harryho?" Tvářil se jako by otázku neslyšel, ale pak přeci jenom odpověděl.

"Má její oči.." Promluvil. A chystal se odejít.

"Vždy jsem vás nesnášela, ale.. Myslím, že jste skvělý člověk pane profesore." Usmála se. Oplatil jí to.

"Nenech si zničit život." To byla jeho poslední slově než do pokoje vlítla Luna s Hermionou.

"Pane profesore, dobrý den." Nechápavě se na něj podívali. Jen přitakal a odešel.

"Co tu chtěl ten otrapa? Strhává body za špatně ustalé postele? Nebo neurovnané knihy?" Zamračila se Hermiona.

"Pomohl mi. Je to skvělej člověk." Usmála se a vysmrkala se do kapesníku.

"Proboha ty jsi nemocná." Vytřeštila oči Luna. Zavrtěla hlavou.

"Ne. Opravdu." Zasmála se, ikdyž jí do smíchu vůbec nebylo.

"To s Dracem mě mrzí." Jen co to Mia dořekla Ave se rozbrečela.

"Né shhh." Objala ji a vyčítala si, že vůbec něco říkala.

"Já je tak nesnáším." Vzlykala po slovech.

"Koho?" Nechápala ani jedna z dívek.

"Moje rodiče." Rozbrečela se ještě víc.

"Mandy a Abraham tu byli?" Nechápala Luna. Ave jen kývla a dál plakala.

(******)

Večer zatímco ostatní Nebelvírští pod  dohledem profesorky McGonagallové slavili ve společenské místnosti, Ave ležela v posteli a přemýšlela. Už nemohla ani brečet. Prostě jen ležela. Musí se s ním ještě vidět. Přeci je jejich rodiče nerozdělí! Milují se! Tohle jim udělat nemohou. Jediné co ji za celý den trochu uklidnilo byl Snape a jeho vlídnost vůči ní. Velká škoda, že takový nebyl na všechny a pořád...

Vote, koment a přečtení potěší :)))

Btw. Always Severus Snape:33:D