Love Me, please [book 1]

Chapter 2

,,Ty jsi mu dala," zasmála jsem se, když se Amy objevila u mě. Nevím proč měla tolik naspěch. Dosáhla toho, čeho chtěla. Georgovi dala slušné kopačky. Myslím, že na to jentak nezapomene.

,,Kam letíš?" zeptala jsem  se nakonec. Ona mi ale neodpověděla. Protočila jsem očima a následovala jsem ji. Došly jsme na záchody. Na zemi seděla nějaká černovlasá holka. Hlavu měla v dlaních a potichu vzlykala. Najednou nadzvedla hlavu a podívala se na nás. Nebyl to moc hezký pohled. 

,,Jdete si do mě ještě kopnout?" zeptala se nás a začala nahlas vzlykat. Nechápavě jsem se podívala na Amy. Ta se zhluboka nadechla. 

,,Nejdeme. Já jsem se chtěla jenom ujistit, jestli jsi v pohodě," odpověděla ji.

,,Tak to vidíš, nejsem. Nevěděla jsem, že je to takový hajzl. Promiň mi to, Amy, že jsem se s ním vyspala, ale on mi říkal, že jste se rozešli a že mu přijdu jako fajn holka. A on," rozbrečela se nanovo. Amy šla k ní. Já jsem stála na místě a všechno mi začalo docházet. To je ta holka, s kterou George podvedl Amy. 

,,No tak, nebreč. Ten idiot ti za to nestojí," řekla ji. 

,,Promiň, že jsem ti zkazila vztah," řekla. Oh, jak dojemný.

,,No, vlastně," chtěla říct Amy, jenže jsem ji přerušila

,,Ale prosimtě. V tu dobu, co jsi spala s Georgem, měla jiné starosti," řekla jsem ji s úšklebkem. Amy se na mě podívala vražedným pohledem. Mě to rozesmálo. 

,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se Amy, aby rychle změnila téma. 

,,Ellen," odpověděla ji černovláska.

,,Ellen? To je hezký jméno. Jsem Grace," usmála jsem se na ni. Amy se ji také představila, jenže potom zazvonilo a tak jsme musely jít. Domluvily jsme se s Ellen, že se setkáme v jídelně. 

,,Tak a jde se na to," řekla jsem Amy a obě jsme se zhluboka nadechly. 

Šly jsme do třídy. Byla jsem hodně nadšená, že se vrátím do toho stereotypu. Tím myslím, učení, úkoly, učení, a tak pořád dokola. Ještě k tomu nás letos čekají maturity, takže to bude super. Už teď mi můj otec volá každý den, aby mi pořád dokola opakoval, jak je postup na vysokou školu důležitý a podobné řeči. On mi vlastně poslední dobou nic jiného neříká. 

,,Nazdar, dámy," pozdravil nás Brooklyn, náš spolužák.

,,Nazdar, idiote," pozdravila jsem ho. Všimla jsem si, jak Amy protočila očima. Ušklíbla jsem se a následovala jsem ji do předposlední lavice. S Amy jsme sedívaly takhle vzadu. Obě jsme nestály o velkou pozornost učitelů.

,,Doufám, že jste si prázdniny užili, ale doufám, že jste se z nich už probrali a budete pilně se pilně věnovat učení. Nezapomeňte, že tento rok je pro vás velice důležitý," řekla nám profesorka hned po tom, co vešla do třídy. Začala jsem přemýšlet nad tím, jestli se po večerech nevolá s mým tátou. Mají úplně stejný kecy. 

Profesorka chtěla už začít, jenže se najednou ozvalo klepání na dveře. 

,,Dále," řekla profesorka. Ve dveřích se objevil ředitel. Všichni jsme si samozřejmě museli stoupnout. 

,,Dobrý den, posaďte se," usmál se. Všichni jsme si sedli a čekali jsme, až ředitel začne trapnou řeč, která se bude podobat tomu, co nám říkala profesorka.

,,Chci vás opět přivítat zpátky ve škole a popřát vám hodně štěstí do nového školního roku," řekl. Páni, možná jsem mu křivdila a on bude jediná osoba, která nám nebude pořád říkat, jak je pro nás tento rok důležitý. 

,,Tak, poslední věc, kterou vám chci sdělit je, že vám vedu dva nové studenty," oznámil nám ředitel. Ve dveřích se najednou objevili dva kluci. Jeden byl černovlasý, v obočí měl piercing. Všimla jsem si, že Amy ztuhla, ale já jsem tomu nevěnovala moc velkou pozornost. 

Hned za ním šel hnědovlasý kluk. Byl vysoký, musím uznat, že měl vysportovanou postavu. Měl nádherné modré oči a na tváři samolibý úsměv. To mi říkalo jenom jedno. Bude to arogantní a namyšlený idiot. 

Nebo ne?

,,To mě podrž," zašeptala Amy vedle mě. Podívala jsem se na ni a všimla jsem si, jak zírá na černovlasého kluka, který jí také pozoroval.

,,Co se děje?" zeptala jsem se ji, ale ona mi neodpověděla. Zdá se mi to, nebo je dneska více tajemnější než obvykle?

,,Takže, tohle je Jack Fletcher," ukázal ředitel na toho kluka s modrýma očima. On nám zamával a rozhlédl se po třídě. Jeho pohled se zastavil u mě. Pozoroval mě a to nepřetržitě. Bylo mi to trošku nepříjemné, protože jeho pohled mě doslova propaloval. 

,,A tohle je Sam Parker," dodal a ukázal na druhého kluka. Ten pořád pozoroval Amy.

,,Ty je znáš?" zeptala jsem se jí po chvilce.

,,Jenom toho černovlasého," odpověděla  mi a dál ho pozoroval. Počkat! Jak ředitel říkal, že se jmenuje? Sam?

,,Počkat, Sam? Není to náhodou ten Sam?" zeptala jsem se, když mi to došlo a podívala se na ně nazpátek. 

,,Jo, je," odpověděla a já jsme trošku zapištěla. 

,,O můj Bože! Je dokonalý!" řekla jsem. Chtěla jsem trošku naštvat Amy. Vždycky se takhle provokujeme, ale na jednu stranu musím uznat, že Sam byl opravdu hezký. Ale, nebyl to můj typ. Na rande bych s ním asi nešla. 

,,Hele, uklidni se," procedila Amy skrz zuby.

,,No tak, nežárli," začala jsem se smát. 

,,Wilsonová, Carterová, máte nějaké připomínky?" zeptala se nás. Musely jsme si stoupnout, protože nám to nařizovala školní pravidla. To pravidlo by měli zakázat. 

,,Ne, paní profesorko," odpověděla Amy. 

,,No, protože vidím, že máte hodně energie, budete mít za úkol to tad klukům ukázat. Z hodin vás omluvím, ale musíte jim ukázat hlavní budovu, budovu A a B, tělocvičnu a vlastně celý komplex školy," řekla profesorka. Cože to řekla? S Amy jsme po sobě hodily překvapené pohledy. 

,,To vážně?" zeptala jsem se a pozvedla jsem obočí. To tu vážně budu celý den chodit po škole?

,,Ano, a teď už jděte. A na vás se pánové těším na zítřejší hodině angličtiny. Vyzkouším si vás, abych věděla jak jste na tom," usmála se. Jak já ten její úsměv nenávidím. 

S Amy jsme se tady zvedly, sbalily jsme si věci a šly jsme na chodbu, kde na nás čekali kluci. 

p. a.: Na obrázku Jack.