Love Me, please [book 1]

Chapter 4

Všichni jsme společně vyšli ven. Já jsem okamžitě zamířila k autu, které patřilo Amy. Nechtěla jsem strávit ani minutu navíc s Jackem.

Sedla jsem si tedy do auta a čekala jsem na Amy, která se objímala se Samem a něco si přitom šeptali do ucha.
Snažila jsem si jich nevšímat.

Byla tu ale jedná věc, která upoutala moji pozornost. Překvapivě jsme zjistila, že je to Jackův pohled, kterým mě celý den propaloval.
Opíral se o auto, které pravděpodobně patřilo Samovi. Všiml si mého pohledu, ale místo toho, aby se podíval jinam, zůstal koukat na mě. Jenom se usmál a sáhl do kapsy, že které vytáhl krabičku s cigaretami a zapalovač. Zapálil si a potom se podíval na mě. V očích měl jiskřičky, které mi hned připomněly Maxe.

Maxe, který mi zničil život. Max, kvůli kterému jsem přestala mít ráda kluky s velkým sebevědomím, s velkým egem a arogantním chováním.

Jack byl úplně stejný jako Max, když jsme se potkali. Bylo to při jedné akci, kterou pořádala škola. Byl o dva roky starší než já a v ten moment byl strašně moc milý, pozorný a já jsem se do něho zamilovala.

Kdo by se do něho nezamiloval? Hnědé vlasy vyčesané nahoru, tvář mu pokrývalo strniště a vždy když mu přišlo něco vtipného, skousl si spodní ret, aby se nerozesmál. Jeho hnědé oči byly dokonalé, a stejně tak i jeho vypracována postava. Na začátku našeho vztahu jsme bez sebe nemohli být. Každý den la já u něj nebo on u nás. Máma i táta mi ho schvalovali, což se u mých nápadníků nestávalo často.

Ale, bohužel není všechno tak, jak se na první pohled zdá. Po třech měsících našeho vztahu se začala projevovat i Maxova druhá stránka. Byl arogantní, namyšlený a chtěl mít nad vším kontrolu. Hlavně chtěl kontrolovat mě. Před jeho kamarádama mě znemožňoval. Dělal si srandu z mé postavy. Nebyla jsem sice hodně při těle, ale jemu to tak přišlo. Já jsem ho ale milovala, takže jsem jeho chování tolerovala.

Potom mi ale Amy otevřela oči a donutila mě, abych se s ním rozloučila. To jsem taky udělala. Max to vzal vcelku dobře, až mě to zaráželo. Díky Amy jsem se přes to přenesla.

Z přemýšlení mě vyrušila zvuk dveří, které se otevřely. Amy si sedla na místo řidiče a podívala se na mě.

,,Co se děje?" zeptala se mě starostlivě.

,,Strašně mi ho připomíná," odpověděla jsem ji a koukala jsem se, jak dává klíče do zapalování.

,,Kdo, koho?" zeptala se mě nechápavě.

,,Jack mi strašně připomíná Maxe," řekla jsem. Tentokrát se podívala a na tváři se ji objevil náznak pochopení.

,,Ach, Grace. Promiň. Chceš odvézt domů?" zeptala se mě. Jenom jsem přikývla.

,,Dobře, tak nejdřív tě odvezu," usmála se na mě. Úsměv jsem ji opětovala.

Amy nastartovala a my jsme vyjely z parkoviště. Cesta ke mně probíhala v tichosti. Jenom z rádia se linuly tóny písničky Animals.

,,Děkuji za odvoz," usmála jsem se na Amy, když jsme zastavily před naším domem.

,,Nemáš vůbec za co. Tak, zítra ve škole," rozloučila se se mnou. Já jsem ji ještě zámávala a potom jsem šla domů.

Auto před garáží nestálo a to znamenalo to, že mamka není doma. Našla jsem v tašce klíče od hlavních dveřích, abych si odemkla.

Hned v předsíni jsem si zula boty a zamířila jsem do svého pokoje.
Když jsem dorazila do pokoje, hned jsem ze sebe svlékla školní uniformu. Ze své skříně jsem vytáhla volné tepláky a černé uplé tílko. Vlasy jsem si dala do vysokého culíku.

Potom jsem šla k psacímu stolu, na kterém jsem měla položený notebook. Zapnula jsem ho a hned jsem si na jela na mail. Čekala jsem na zprávu od táty, protože mi říkal, že napíše. Obvykle spolu voláme přes Skype, jenže zrovna teď je na pracovní cestě v Japonsku.
Žádná zpráva tam nebyla. Povzdechla jsem si a notebook zavřela.

Začala jsem přemýšlet nad tím, že jsem měla nakonec jít na kafe s Amy, Samem a... Jackem. Teď budu sedět doma a budu se nudit.

Nakonec jsem se rozhodla, že bych si mohla přečíst knihu, kterou mi doporučila jedna kamarádka z Francie. Jmenuje se Krásná katastrofa a je to prý moc hezký. Vzala jsem knihu z knihovničky, která byla v mém pokoji a lehla jsem si na postel.

Asi za půl hodiny, mě že čtení vyrušil mobil, který oznamoval novou příchozí zprávu na Facebooku. Položila jsem knížku na postel vedle mě a podívala jsem se.
Když jsem zjistila to, kdo mi píše, byla jsem dost překvapená.

Jack Fletcher: Ahoj, krásko. :3

_____________

Ahoj, všichni!

Chtěla bych Vám poděkovat za 200+ votes. Moc si toho vážím. ☺♥♥

Mám Vás moc ráda. ♥♥♥