Love Me, please [book 1]

Chapter 6

Šla jsem do třídy a hned jsem zamířila k místu, kde sedím. Nemám náladu poslouchat Amy, jak vypráví o tom, že jsem zamilovaná do Jacka, když to není pravda. 

Sedla jsem si na místo a z tašky jsem se vyndala učebnice na hodinu. Do třídy mezitím vešla Amy. Podívala jsem se na hodiny. Do hodiny chybělo pět minut a Sam a ten idiot tu nebyli. Samozřejmě jsem si nemohla odpustit nějakou poznámku.

,,Vypadá to, že chození včas nebude zrovna jejich silná stránka," pronesla jsem jentak. Amy si zrovna sedala a když dosedla, podívala se na mě.

,,Prosím tě, my taky chodíme pozdě," zasmála se. Musela jsem protočit očima. Ona se jich prostě musí vždy zastat!

,,Ale ne tak pozdě, abychom přišly pozdě na hodinu," namítla jsem. 

,,Ještě nezvonilo," chránila je dál. Protože musím mít vždy poslední slovo, chtěla jsem opět něco namítnout, jenže už jsem neměla příležitost. 

Ve dveřích se objevili Sam s Jackem. Pořádně jsem si je prohlédla. Šli chůzí jako by jim patřil svět. I když to se asi nikdy nestane. Ale, teď jim patřila celá škola, tedy spíš všechny studentky, které po nich slintají. Bylo to ... hrozné! Ne, nemluví ze mě žárlivost, prostě je to na mě moc. Pořád se koukat na holky, který na ně koukají pohledem, který značí: "Jsem pro tebe připravená." Fuj!

Vypadalo to, že kluci si těch pohledů nevšímají. Šli, úsměv měli od ucha k uchu a pozorovali mě a Amy. Jack se usmál ještě víc, tedy jestli to ještě šlo a pořád mě hypnotizoval pohledem. 

,,Ježiš," zakňučela jsem. Amy vedle mě se zasmála, ale dál věnovala pohled Samovi. Já jsem se koukala na Jacka. 

,,Dobré ráno, dámy," pozdravil nás Jack. Já jsem ho ale ignorovala. Vážně na něho nemám hned po ránu náladu. Musím ale uznat, že mu to dnes slušelo. Vlasy měl rozcuchané, ale i tak vypadaly dobře a ...

Sakra! Já právě přemýšlím nad tím, že je Fletcher hezký? To jako vážně? Asi bych se měla pořádně probrat. 

,,Copak? Vyspala jsi se zadečkem nahoru? Možná by jsi dneska měla přespat u mě. Myslím, že tvoje nálada by byla o stoprocent lepší než teď," zeptal se mě. To si snad dělá srandu. 

,,Drž hubu," řekla jsem naštvaně a svůj pohled jsem přesunula dopředu k tabuli. 

Jestli mi ten kluk bude ještě dlouho pít krev, asi ho zabiju.

_________________¨

,,Ježiš, já už mám hlad," řekla jsem Amy, když jsme se usadily ke stolu v jídelně. Samozřejmě u nás nemohl chybět Sam a Jack, který se právě rozčiloval, že dostal ze zkoušení F. 

Musela jsem si zkousnout spodní ret, abych nevyprskla smíchy. Věděla jsem, že je Jack idiot, ale netušila jsem, že až tak velký idiot. 

,,Já tě nechápu," řekl Jack, který se koukal na Sama. Sam totiž dostal lepší známku než on a Jack se s tím nemohl vyrovnat.

,,Ale já to chápu," vtrhla jsem do jejich debaty. No, debaty. Mluvil jenom Jack. 

,,Tak mi to vysvětli, krásko," podíval se na mě s úšklebkem. Jeho oslovení a jeho úšklebek jsem ignorovala a odpověděla jsem mu.

,,Jenom idiot může říct, že Ben Jonson napsal Pýchu a Předsudek," zasmála jsem se. On mě chvíli zaraženě pozoroval a mračil se u toho. Jenže to se najednou změnilo, protože se na jeho tváři objev pro něj typický úšklebek.

,,Máš pravdu, v angličtině mám trošku mezery. Ale, hodilo by se mi doučování," mrkl na mě. Dobře, pomalu mě jeho chováním začíná vytáčet. Podívala jsem se na Amy, která se ale věnovala svému klukovi a tak jsem svou pozornost obrátila zpátky na Jacka.

,,Mohl by jsi prosím tě přestat?" zeptala jsme se ho a nahodila jsme svůj přísný výraz.

,,Promiň, zlatíčko, ale já ti nic nedělám. Možná by jsi mi mohla vysvětlit, co dělám špatně," mrkl na mě. 

,,Přesně tohle!" řekla jsem mu. Chtěl mi odpovědět, jenže do toho zasáhl Sam.

,,Tak, zavolej, babe," ozval se Samův hlas. Sam se zrovna zvedal od stolu a políbil Amy na tvář.

,,Čekej, bro. Jedu s tebou," řekl Jack a taky se zvedl. Koukala jsem se, jak oba mizí v davu lidí, který se stačil za ten čas vytvořit.

,,Konečně," řekla jsem, když byli v dostatečné vzdálenosti od nás.