Freya's narration

2. Překvapení

,, Achjo, vážně na tu hodinu musím? " S prosbou jsem hleděla na svého zamračeného učitele historie, který mě našel v mém tajném koutku v knihovně. No, teď už tajný není. ,, Je mi líto slečno, ale musím na tom trvat! " Učitel se zatvářil tak nesmlouvavě, že jsem se okamžitě zvedla a šla za ním do učebny.

Neúspěšně jsem se snažila poslouchat učitelův výklad o všemožných válkách a sporech mezi klany, když se ozvalo zaklepání a po výzvě se ve dveřích oběvil jeden ze strážných. ,, Slečno Freyo, promiňte, že ruším, ale právě dorazil váš otec z Farthen Dûru a žádá vás, abyste za ním přišla do pracovny. " vychrlil ze sebe dříve, než se jeden z nás zmohl na slovo. Se spokojeným usměvem na tváři jsem se omluvila učiteli a vyrazila za otcem.

Po dvacetiminutovém proplétáním pevností jsem se dostala před otcovu pracovnu. Když jsem přišla blíž, čtveřice stráží, která stála přede dveřmi, zabušila topůrky seker o podlahu a jeden z nich zvučným hlasem oznámil: ,, Freya žádá o přijetí. " Jakmile se z pracovny ozvalo otcovo souhlasné ,, ať vsoupí " , stráže ustoupily a dovolily mě projít.

Otec seděl na vysoké, ebenové židli za svým stolem, který byl pokrytý úředně vypadajícími listinami. K mému velkému překvapení vedle něj stála i moje matka. ,, Otče. " pronesla jsem s mírnou úklonou.,, Vítej Freyo, dloho jsme se neviděli." ,, Také mě mrzí, že jsi se poslední dobou nedostal moc domů." usmála jsem se. Jeho tvář, až doposud také usměvavá, najednou zvážněla ,, Ale teď k věci. Jak určitě víš, od doby, kdy Eragon Stínovrah zabil Galbatorixe a připojil knurlan a urgaly ke smlouvě Dračích jezdců, k nám každý rok v dubnu přijíždějí strážci, a hledají jezdce pro dračí vejce." ,, Ano otče, to vím. Ale proč mi to teď říkáš?" Matka se nervózně zavrtěla a odpověděla místo něj. ,, Před vejce předstupují všichni knurlan, kteří toho roku dosáhnou 21 let. A jelikož ... ." významně se na mě podívala a mě spadla čelist, když mi došlo, co to znamená. Já? Já že bych měla mohla mít možnost stát se Dračím Jezdcem?,, Ale matko, to je úžasné. Proč se tváříš tak nešťastně?" Matce se začínaly lesknout oči. ,, Freyo, já tě snažně prosím, nechoď tam! Když se staneš Dračím Jezdcem, budeš muset odejít. Já nevím, jak dloho trvá výcvik, ale Eragon žije daleko na Východě. Neměla by jsi možnost nás během doby, co se budeš učit navštívit. A já o tebe nechci přijít!" V tu chvíli se rozplakala a zakryla si dlaněmi tvář. Prosebně jsem se podívala na otce. Ten na mou nevyřčenou otázku typu: Co mám dělat? odpověděl přímo. ,, Dcero, rozhodnutí je na tobě. Já bych byl hrozně rád, kdyby v naší rodině byl Dračí jezdec, ale budu tvé rozhodnutí respektovat." povzbudivě se na mě usmál. Asi minutu nikdo z nás nepromluvil a ticho přerušovalo jen matčino usedavé štkaní. Nakonec jsem rozhodně přešla místnost, objala matku kolem ramen a hledíc jí přímo do očí jsem řekla ,, Matko, vím, že si o mě děláš starosti, ale už jsem dospělá a dokážu se o sebe postarat. Navíc je pouze nepatrná šance, že se drak vylíhne. A pokud ano, pak budu reprezentovat náš klan a naší rodinu, jak jen to bude možné." Matka se na mě přez závoj slz usmála ,, Jsem na tebe pyšná holčičko. Kéž tě Helzvog provází." a odešla z pracovny. Když jsem se otočila na otce, spatřila jsem na jeho tváři radostný úsměv. ,, Výborně," řekl a vstal od stolu ,, připrav se. Ráno vyrážíme.". ,, Kam?" optala jsem se překvapeně.,, Do Farthen Dûru." Šťastně jsem přikývla a rozběhla se do svého pokoje.

Druhý den ráno:
Se zívnutím jsem nasedla na přiděleného feldûnose a zařadila se vedle otce. Bylo těsně před východem slunce a na nádvoří pevnosti Bregan se shromáždili všichni jednadvacetiletí knurlan z města pod pevností, můj otec se svou stráží a já. Když byli všichni připraveni, otevřeli se brány pevnosti a vyjeli jsme do spícího města. Nikým a ničím nerušeni jsme projeli mezi domy a klikatou cestičkou jsme začali stoupat k ústí tunelu, který se prokousával horou a končil ve Farthen Dûru. Těsně předtím, než jsme se ponořili do temnoty tunelu jsem se ohlédla do údolí a přemýšlela, jak dlouho svůj domov neuvidím. Pár týdnů, nebo několik let?