Freya's narration

19. Lov

Tak je tu po cca měsíci další díl. Omlouvám se za absenci nových kapitol. Učitelé nás před koncem pololetí zahltili kupou testů. Snad bude délka kapitoly-s pro mě rekordním číslem 3969 slov -bude dostatečnou omluvou. Užijte si kapitolu. 98matas98

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vešla jsem do jídelny, kde probíhal živý rozhovor. Posadila jsem se vedle štěbetající Miry a zaťukala jí na rameno. Když se otočila, chtěla jsem se jí zeptat, co se tu děje, ale Mira mě nenechala otevřít pusu.,, Freyo, víš co se bude dít?" stihla jsem jen zavrtět hlavou než se nadechla.,, Před chvílí tu byl Eragon a oznámil nám, že se zítra bude konat lov." ,, Ehm, a čeho?" Mira se zatvářila rozpačitě.,, No, ptala jsem se ostatních. Řekli mi, že prý , Spektrálních králů. Než jsem stihla zjistit víc, už jsi dorazila."

Nakonec jsme z ostatních vytáhly, že se jedná o závod. Budeme při něm muset ulovit čtyři zvířata. Ty vytvoří Eragon z čisté energie. Říkají tomu Spektral. Ta čtyři zvířata budou představovat Sílu, Rychlost, Vodu a Vzduch. Pak příjde poslední část závodu. Musíme najít zvíře představující Život. To zvíře musíme přinést zpět do pevnosti nezraněné. Kdo dorazí první, vyhrál. Aby to bylo spravedlivé, každé zvíře bude vytvořené ze Spektralu stejné barvy jako naši draci. Živá zvířata budou mít obarvený pruh srsti na zádech. Nazáviděla jsem dvojčatům a Saskii. Zalená barva draků dvojčat a hnědá draka Saskiina nebudou v hustém lese téměř vidět. Bolveg, který tu byl po Saskii nejdéle nám poradil, abychom si s sebou zabalili i potřeby na táboření, protože před čtyřmi lety se lov protáhl na tři dny. Zahrnuly jsme je dalšími otázkami, ale už jsme z nich nic nedostaly.

Po obědě jsem jako obvykle doběhla k jezeru, kde na mě čekal na plochém balvanu Narí. Pokaždé, když jsem přicházela na mě zaútočil nějakým kouzlem a já se mu musela ubránit.

Tento ,rituál' jsem absolbovala už pět měsíců. První měsíc, co jsem kouzlila, na mě šel elf zvolna. Když mě po měsíci vyzkoušel, že už jsem celkem schopná mi začalo peklo. Vždy, když jsme zkončili, byla jsem naprosto vyčerpaná.

Dnes pro změnu nechal pode mnou puknout zem a já se propadala hluboko pod její povrch. Zastavila jsem se jednoduchým kouzlem, ale než jsem se vznesla nad puklinu, prorazila průrva stěnu jezera, zaplavila ji voda a smetla mě s sebou. S ústy plnými vody jsem se vynořila a snažila se vyslovit správná slova. Vyšlo ze mě jen zachrčení. Zkusila jsem to znovu a tentokrát se mi povedlo vyslovit jakési:,, Vysch...chrr...rznout." Můj původní plán odtlačit vodu od sebe byl náhle nahrazen velkou plochou ledu místo jezera. Voda, respektive teď už led mi pevně sevřel končetiny a hrudník a já se najednou nemohla nadechnout. Pak led zmizel a já, hluboce dýchajicí, se vznesla na kraj průrvy, která se za mnou uzavřela. Svalila jsem se na zem. Před půl rokem by mě zmražení celého jezera zabilo. Dnes jsem byla po chvilce odpočinku schopná normálního fungování. Zvedla jsem se na nohy a přešla k Narímu. Pozoroval mě zklamaně a já pocítila lítost, že jsem jeho úkol nesplnila. Hodina pak pokračovala obvyklým stylem. Učil mě kouzla na delší pobyt pod vodou. Kouzlo fungovalo tak, že kolem mé hlavy se vytvořila vzduchová kapsa, která vydržela i pod vodou.

Další den za úsvitu:

Netrpělivě jsem poposedávala v Briamově sedle a střídavě zatínala a uvolňovala ruku na krčním ostnu před sebou. I Briam neklidně cukal napůl roztaženými křídly. Stáli jsme v řadě ostatních Jezdců seřazených na hlavním nádvoří. Čekali jsme na začátek Lovu.

Eragon nám dával poslední pokyny. Spektální zvířata se budou pohybovat v okruhu pěti mil od pevnosti a zvířata živá šest mil. Pak Eragon zvedl ruku s třemi vztyčenými prsty. Pevně jsem si utáhla řemínky kolem rukou. Dva. Briam si netrpělivě odfoukl a z nozder mu vyšlehl bílý plamen. Jedna. Pevně jsem stiskla nahama drakovy boky a on zvedl křídla nad hlavu celý našponovaný. TEĎ!! Z Eragonovy zdvižené pěsti vyšlehly modré jiskry. Všichni draci jako jeden vyskočili do vzduchu a začali máchat křidly až se navzájem otloukali . Jakmile se Briam dostal nad vrchol pevnosti, obrátil se a vyrazil na Sever, zatímco ostatní pokračovali ve velkém chumlu šupin a křídel k Jihu. Na této taktice jsme se domluvili už předchozího dne večer. Naše rozhodnutí se vyplatilo a už po několika minutách letu jsme zahlédli záblesk v lese pod námi. Briam pomalu klesl k lesu a já poprvé uviděla Spektrálního krále. Byl to obrovský vlk. Krčil se na skále a zle se na nás díval černýma očima. Mělo to však jeden háček. Zbytek jeho těla byl zlatý. Přez jeho tělo jsem matně viděla skvrnitý kámen pod ním. Toto byl Miřin král síly.