Katova píseň

"Po kompak ty jdeš, kate?"

Na stůl dopadly spisy. Stiles s plnou pusou pohlédl na otce. „Asi si měl pravdu. Možná to je práce pro vás, možná ne. V každém případě budu potřebovat pomoc. ... Vlastně, my všichni." Stiles se nechápavě zamračil a přitáhl si spis k sobě. Otevřel jej a hned mu bylo vše jasné. Polkl. „Christina Williamsová, dvanáct let." Zaraženě se podíval opět na tátu. „To myslíš vážně?" „Zcela." Vydechl zoufale. Stiles se podíval na jinou kolonku. „Pane bože." „Jo." „Tati, to je naprosto nechutný! Jak někdo sakra může..." Stiles hned spis zavřel a odsunul talířek s tousty dál. „Půjdu si to napsat a pak pojedu za Scottem. Musíme s tím něco udělat. Jeho táta přikývl a Stiles hned vyběhl do svého pokoje. Vše si napsal na tabuli, chytl mikinu s klíčema od auta a vyběhl z domu. Po cestě volal Scottovi, ale poprosil ho, aby rovnou obvolal všechny, co může, aby přišli.
Když přijel, seděli všichni nacpaní ve Scottově obýváku. Jeho máma to sledovala z povzdálí. „Ahoj, Stilesi." „Ahoj." „Popravdě, doufám, že vás už víc není. Zas tak velký obývák nemám." „Ne jsou všichni, jen teda Mason tu chybí." Zazvonil zvonek, což bylo jasné, že je to Mason. Ten, když ale viděl, že jsou tam všichni namačkaní a Malia, Kira a Liam sedí na zemi, hned zastavil Stilese před tím než něco stihl říct. „Tak to ne." Všichni k němu vzhlédli. „Chce to nové místo. Trošku nás přibylo." „A co navrhuješ?" Zeptala se kira. „Jedno místo mám. Je hned tady za lesem u jezera. Je to kousek a hlavně tam bude klid. Navíc, věřím, že to bude lepší a aspoň nebudeme znepříjemňovat den Melisse, která si chce jistě po práci odpočinout." „Díky." Zavolala jen Melissa z kuchyně. „Tak na co čekáme?" Zeptala se Malia a s jejími slovy se všichni zvedli. „Jen se musíme všichni nějak vecpat do aut." Hlesl Scott, když viděl svou motorku. „Pujč si auto, ale přivez mi ho v pořádku." Řekla Melissa, když mu podala klíče.
„Tady, ještě kousek." Špitl Mason na Bretta. „Teď doprava a jsme tu!" Řekl natěšeně. Všichni vystoupili z aut. „Pane bože, kde si to nabral ty zbohatlíku?!" Vyjekl natěšeně Liam a ťukl ho pěstí do ramene. „To byla chata mého táty. Když se rozvedl s mámou, řekl, že mi ji nechá. Stalo se tak." Všichni vešli do chaty. Vypadala naprosto luxusně. Místo velké stěny bylo plexisklo, aby šlo dobře vidět na molo u jezera. Celá byla ze dřeva, občas to zdobily kamínky. Velký obývák měl uprostřed velký dřevěný stůl a kolem něj byly dvě sedačky a dvě křesla v černé barvě. „Tak, tohle by mohlo být takové naše místo, když budete potřebovat řešit vlkodlačí záležitosti." Pozasmál se Mason a všichni si posedali." Holky neustále kecaly o tom, jak je to tam nádherné. Kluci též chválili, ale na holky to nemělo. Stiles položil na stůl spis a vytáhl z něj fotky, které rozprostřel. „To je důvod, proč jsem chtěl, aby vás všechny Scott svolal." Všichni se naklonili, aby viděli na fotky. Holky si zakrývali ústa zděšením. „Christina Williamsová je dvanácti letá holčička. Dneska ráno byla nalezena mrtvá. ... Upálená." „Tak a dost, tohle můj žaludek nesnese." Řekl Mason, zvedl se a okamžitě odběhl do koupelny. Malia chytla do rukou jednu fotografii. „Stilesi, musíme jim pomoct." „Já vím. Musíme ho najít." Rozhlédl se po chatě. „Chybí mi tu tabule. ... Masone!" Zakřičel, aby ho slyšel. Ten vylezl z koupelny. „Co se děje?" „Nemáš asi tabuli, že ?" „A víš, že mám?" Zvědavě na něj koukali. „Když jsem byl malý, tak jsem si na ni rád maloval no." Řekl, pozvedl ramena a odešel do jiné místnosti. Před sebou vezl tabuli a převezl ji k oknům. „Na to jak je ta místnost malá se tam toho vejde, co?" Zakoukala se tam Malia. „To jo, no." Stiles napsal tři jména – John Smith, Nancy Collhanová a Christina Williamsová. „Dobrá, zná někdo nějakou náhodou Christinu?" Všichni ale vrtěli hlavou. Stiles vytočil číslo na otce a dal hovor na hlasitý odposlech. „Halo?" „Ahoj tati, snažíme se zjistit něco, co by mohli mít všichni společného, nevíš něco o Christině?" „Něco je široký pojem. Chodila na základní školu v Beacon Hills. Její matka se jmenuje Anna Williamsová a otec Peter Williamsová. Což by se vám vlastně mohlo hodit, Peter je nezvěstný. Jeho žena volala na stanici, že její muž nepřišel z práce domů. Že volala i do práce, ale prý ji tvrdili, že ani tam nedorazil. Nechci to přivolat, ale mám dojem, že to bude další oběť." Stiles si povzdechl. „I kdyby byli mrtví oba, nemám tušení, co mají společného s Nancy a Johnem." „Nevzdávej to Stilesi. Parrish tu je celou noc, jen proto, aby se co nejdřív dostal k odpovědím, a já vím, že to uděláš taky." „Jo, jenže, co mají společného? Nevím o tom, že by se třeba znali." „Šerife, máme hlášenou vraždu!" „Tati?! Tati?! Slyšel jsem dobře?!" „Synku musím jít, byla hlášena další, hned, jak se dozvím víc, ti zavolám." S těmi slovy zavěsil. Malia vstala a objala ho. „Neboj, my ho chytíme." „Je možné, že když by byl Peter též mrtvý, jeho dcera taky, že by byly mrtvé i děti Johna a otec či matka Nancy?" Hlesl Mason s mokrým ručníkem v ruce. Upoutal pozornost všech. „Bylo by to možné. Uvidíme, kdo je ten zavražděný. Taky bychom mohli zjistit, jestli to tak vážně je." „Stilesi, ty asi nevíš, jestli měl John děti, že?" Lydia hned vytáhla telefon a nečekala ani, že by Stiles odpověděl. „Internet je dobrá věc, víte? Má dceru Leu. Je to pracovnice týdne v Cafe Lorry." Ukázala všem fotku. „Takže je možné, že půjde po ní." „A když né po ní, tak, co rodiče Nancy?" Ozvala se Kira. „Nancy žila jen s otcem. Jmenuje se Danny, ale nic mi o něm neříkala." „Brette?" „Hmm?" „Je naživu?" „Pokud vím, tak ano." „Dobře." Řekla Malia, vzala Stilesovi fix. Na tabuli napsala do čtverečku opodál jména Lea a Danny." „Hej, hej všichni, pssst." Utišil všechny Stiles a zvedl telefon. „Tak, co?" „Začínám mít pocit, že Paní Williamsová má dneska nejhorší den svého života. Peter byl nalezený." „Upálený?" Zeptal se Stiles. „Ne. Našli jsme první tělo." „A co chcete dál hledat, když jste tělo našli?" Stále mu to nešlo dohromady. „Hlavu. Utěla nebyla. Našli ji pak kolegové o pár metrů dál." „Pane bože!" Vyhrkl Stiles, když se mu zvedl žaludek. Podíval se na své přátele a byli stejně znechuceni. „A dost, na tohle fakt nemám." Mason opět vyrazil do koupelny, kde nakonec zůstal dýl. „Půjdu ho radši zkontrolovat", hlesla Lydia. Stiles s telefonem v ruce napsal jméno Peter. „Tati, jsou hlášeny nějaké další vraždy?" „Ne, proč?" „Potřebujeme vědět, jestli pořád žije Lea Smithová a Danny Collhan. Jsou to rodina obětí a možná bychom mohli tím mít jasné, že se jedná o vraždění rodičů, ale i jejich dětí." „Ti? Musí být, nic takového jsem tu neslyšel, ani pohřešování. Jo a Parrish ti chce něco říct." Stiles se opřel o stěnu. „Stilesi? Tvůj táta to zapomněl zmínit, ale Christina měla dvojče. Jmenuje se Danielle." „Žije?" „Ano. A podle jí, Christinu někdo sbalil do auta před školou. Velice mě ale zaujalo, že vzal pouze jednu z nich. Prý se jí snažila pomoc, ale že ji prostě jen chytl a hned odjel. Na Danielle ani nesáhl. Myslím, že přesně věděl, po kom jde." „Tak ale proč nevzal i Danielle?" „To nevím. Snažím se to zjistit, když přijdu na něco dalšího, ozvu se." „Tak jo, ahoj." „Ahoj." „Tak, slyšeli jste. Nějaké názory?" Stiles rozmáchl ruce. Ale nikdo nic neřekl. „Možná bychom je měli sledovat. Danielle, Leu i Dannyho." Všichni souhlasili s Brettem. „To je dobrý nápad, Lydia, Malia a Kira by se mohli postarat o Leu. Brett, Liam o Dannyho a já se Stilesem o Danielle." „Já se neúčastním?" Zeptal se Mason. „Byl bych nerad, kdyby se ti něco stalo, a nevím, jestli si na tyhle věci připravený, nezlob se, ale bude to tak lepší. „Ale ne, to nevadí. Jsem docela rád. Můžu zůstat tady a třeba mě mezitím něco napadne." „Jo, to je fajn. Tak všichni souhlasí?" Ostatní přitakali.
Večer se všichni sešli tak, jak je Scott rozřadil. Malia, Lydia a Kira seděly v autě před domem, kde bydlela Lea se svou mámou. V pokojíku se jí svítilo, telefonovala zdálo se vše být v pořádku. Mezitím o pár ulic dál seděl Liam s Brettem v baru u stolku na rohu. Danny seděl přímo na baru s nějakým svým známým a popíjel levný alkohol, zřejmě zapíjel smutek. Za to Stiles a Scott seděli doma na gauči vedle Danniele a proti nim v křesle její máma. Když jí řekli, že by mohly být obě stále v nebezpečí, pozvala je dál a nenechala svou dcerku nikam odejít bez doprovodu. Popíjeli čaj a kluci stále vyhlíželi z oken, jestli někoho nezahlédnou venku. Po pár hodinách vzal Scott mobil do ruky. „Halo Masone? Mají něco?" Matka Danielle se naklonila ke Stilesovi. „Je jich víc?" „Momentálně hlídáme další dva lidi, ty už ale tajně. Zřejmě by nás vřele nepřijali jako vy. Možná proto, že nejsme ozbrojení v uniformách, ale jsem syn šerifa. Jsme velmi nápomocní v takových věcech." „A jak nás chcete ubránit, kdyby se něco stalo?" „Scott umí... ummm... Judo. Jo, umí Judo stejně jako ostatní v dalších skupinkách." „Aha." Hlesla jen a dál se neptala. „Dobře, díky Masone." Zavěsil. „Všichni hlídají a podali mu už hlášení, ale vše je zatím v pořádku." „Možná bych měl zavolat mému tátovi." „Jo, bude to lepší." Stiles tak udělal, ale jeho táta na tom nebyl jinak. Seděl s Parrishem na stanici a snažili se přijít na to, co se dějě.
„Co se děje? Celou dobu útočí, jak blázen a najednou je klid?!" „Třeba o nás ví." Scott měl nejspíš pravdu. A hned volal, jak holkám, tak i Brettovi a Liamovi. „Dobře, takže jste si jisté, že vás nikdo nesleduje z povzdálí?" „Ne, Scotte. Kdyby té holce nehrála v pokojíku hudba, bylo by tu mrtvolné ticho a nikde ani živáčka." Lydia se opět napila své kávy. „Dobrá, zavolejte, kdyby něco." Jen, co zavěsil, v baru se Danny zvedl k odchodu. Liam s Brettem nenápadně taky a šli tiše za ním. Schovali se, než odešel velký kus a pak po jeho pachu šli za ním. Kdyby šli blízko, všiml by si jich. Jenže za celou cestu se nic zvláštního, kromě toho, že se občas divně zakymácel, nestalo. Došel domů a v ložnici si lehl do postele. Brett s Liamem seděli na střeše a sledovali ho skrz okno.
„Emmm, holky?" Špitla Malia. „Co?" Hned na to reagovala Lydia. „Kou...koukněte." Řekla roztřepaným hlasem a ukázala prstem na pohyb vedle jejich domu. „Někdo tam, byl." Řekla Kira. „Lydie, hned to napiš Scottovi, já a Kira jdeme tam." Obě vysedly a Lydia udělala, co řekla.
„Pane bože, holky ho asi našly." „Cože?!" Vyhrkla hned matka Danielle se Stilesem. „Prý něco viděly, a že to šla Malie s Kirou zkontrolovat."
„Pšššt!" „Promiň." Zašeptala Malia, když následovala Kiru k zadnímu vchodu, kde si někdo odemykal dveře. Vešel dovnitř a zavřel. „Kde vzal klíče?!" „Nevím." Následovaly ho až do domu. Její matka podle všeho spala, zatím, co Lea ponocovala ve svém pokoji. Kira vytáhla svůj japonský meč. „Jsem zvědavá, jak ho budeš vysvětlovat, jestli nás tu chytí." Zamračila se Malia na Kiru a tiše pokračovaly. Hudba v Leiném pokoji hrála, tak nahlas, že neslyšela, ani otevírání dveří. Když si ale všimla odrazu v zrcadle nad svým pracovním stolem, vyděšeně vyběhla k oknu a začala křičet! To už Kira a Malia zaútočily! Nakonec ale marně, protože pořádně tvrdým hákem uzemnil Kiru a Malii chytil pod krkem! Zvedl ji hodně vysoko a hodil ji na zem. „Utíkej! Běž!" Zařvala ještě polo chraplavým hlasem Malia. Dívka rychle začala otevírat okno, ale to nestihla, rychle ji chytil a než se stihla Malia zvednout Kat ji podřezal hrdlo! Otočil se k pokulhávající Malii a uštědřil ji ještě jednu velkou ránu! Po té otevřel okno a vyskočil z něj. Utekl a Lydia se hned dala do pronásledování jej v autě! Jenže Kat zaběhl mezi domy a naprosto se jí tím ztratil. Lydia zastavila auto, práskla rukama do volantu a zanadávala. „Sakra!" Zhluboka vydechla a zavolala Malii. Ta ji to nezvedala, tak se hned radši Lydia vrátila a přiběhla k otevřenému oknu. „Pane bože!" Vyjekla, když viděla brečící matku objímat Leu a Malii s Kirou ležet na zemi. Prolezla oknem a snažila se jim pomoct. Obě po nějaké chvíli nějak vstaly, ale Lea byla dávno mrtvá. „Paní Smithová?" „Kdo jste?! A co tu... chcete?" Řekla mezi vzlyky. „My... jsme tu od policie... Tajně jsme sledovaly vaši dceru, protože bylo podezření, že by se mohl vrah vydat za ní." Dál se neptala, jen brečela a Lydia volala hned šerifovi, taky ostatním.
Stiles napsal v chatě na tabuli jméno Lea. Přeškrtl všechny, co byli mrtví. John Smith, Lea Smithová, Nancy Collhanová, Peter Williams a Christina Williamsová. „Už pět." Hlesl smutně Stiles, když přeškrtl poslední jméno. „Ničí mě pocit, že jsme ji nedokázaly zachránit." Špitla Kira, která si držela na čele sáček s ledem. Malia, která vypadala, jako po srážce s kamionem se ani nesnažila upravit vlasy za ucho, i když ji padaly do očí. Lydia z toho byla taky velmi špatná. „Nemůžete za to. Snažily jste se. Občas prostě nemůžeme zachránit všechny." Liam se je tím snažil uklidnit. „Jak se mu to povedlo?" Zeptal se Scott. Kira se hned dala do vysvětlování. „Měl strašnou sílu. Neřekla bych, že přímo nějakou nadpřirozenou, ale prostě... uzemnil mě jednou ránou. Jestli nedělal box nebo něco takového, tak si to neumím vysvětlit. Byly jsme na něj krátké." „Jo, běžel, jako kdyby byl atlet a ještě k tomu se mi ztratil." Dodala Lydia. „Viděly jste mu do tváře?" „Měl šátek, takže jsem zahlédla jen oči. Byly hnědé." „A něco jiného, čeho sis všimla?" „V tom mžiku, než jsem zaútočila? Leda tak toho, že byl hrozně velký! Podle mě mohl mít dva metry, byl celý nějak moc urostený a měl hodně velké ruce. Ale toho si spíš všiml můj obličej, když jsem dostala ránu."