Katova píseň

Nalezené tělo

„Čau." Prohodil Liam a všichni jeho přátelé před školou ho též pozdravili. „Hej, co teda ty a Brett, už jste se konečně udobřili?" Vyhrkla zvědavě Kira s knížkou v ruce. Náhle se na něj všichni otočili. „No, jako jo. Promluvili jsme si o tom a nejspíš to bude v pohodě. Hlavní je, že nám bude pomáhat." „Aspoň budeme mít větší rozhled, jako dvě školy." Špitla Malie a zřejmě by se za ní všichni otočili, kdyby je hned neupoutal běžící naprosto uřícený Stiles. Zastavil se u nich, předklonil se, chytil za kolena a snažil se popadnout dech. „Stilesi?" Zeptal se Scott. Stiles k němu jen zvedl prst ve znamení, že má počkat. Když už to konečně vydýchal, tak aby mohl mluvit, otočil se na ně a hned zpustil. „Našlo se tělo!" „Cože?" „Co na tom nechápeš Scotte, prostě se našlo mrtvé tělo! Mrtvé!" „Kde?" Zeptala se Lydia. „U plaveckého bazénu." „Je divné, že jsem to necítila." „Nemělas ani třeba nějaký divný pocit nebo tak?" Lydia jen zakroutila hlavou. „Třeba to byla jen obyčejná vražda. Chápeš, pro obyčejné lidi. Pro policii." Když to Liam řekl, hodně z nich se zamyslelo. „Prosím, řekněte, že má Liam pravdu." Vyhrkl hned Mason, dívající se po všech. „To nevím. Zaslechl jsem tátu, když volal s Parrishem. Říkal jen, že to tělo našel brzo ráno zaměstnanec, který přišel všechno připravit." „Nějaké stopy, že by to byl třeba vlkodlak?" „Ne. Podle mě to nebyl vlkodlak, ale mohl to být lovec. Měl podřezané hrdlo." Malia a Kira nasadily znechucený výraz. Mason byl z toho všeho hrozně vyjevený. „Stilesi? Nech to na tvém tátovi. Víš, co by ti řekl." Protočil oči v sloup a nechal Scotta pokračovat. „Jak je to? Jeden je náhoda..." „Dva jsou nehoda a tři úmysl." „Přesně, klid brácho." Usmál se na Stilese a pokynul všem, aby už šli do školy. Liam neustále kontroloval svůj telefon. Mason šel vedle něj, a když si toho všiml, tiše na něj špitl. „Psst!" Liam se na něj otočil. „Čekáš snad na něco?" Zeptal se provokativně, jako by to věděl. „Ne, jen mě má přijít smska od operátora. Víš co, účet za tarif." Mason se na něj podezřívavě podíval. „Jasně, tarif." „Fakt!" „Nauč se líp lhát prcku." Rozesmál se a vešel společně s ním do třídy. Ostatní byli už na svých hodinách.
Po škole, jel Liam domů, svezl ho Stiles ve svém autě. Pozdravil doma rodiče a vyběhl do svého pokoje. Dveře zavřel a batoh s učivem hodil vedle stolu. Opět měl nutkání zkontrolovat zprávy. Telefon vytáhl, ale opět nic. Smutně vydechl. „Tak, co tě trápí?" Liam zakřičel leknutím a spadl z postele, na které seděl. „Sakra, Scotte!" „Jsi v pořádku?!" Zeptal se hned a natáhl mu ruku. „Kde ses tu sakra vzal?! Nebo spíš, jak ses sem dostal?!" Chytl ho za ruku a nechal ho, aby mu pomohl na nohy. „Oknem." „Dobře, ale co tu děláš?" „Mason říkal, že ses mu zdál celý den nějaký skleslý. A jak jsem se díval, tak je to pravda. Co tě trápí?" „Nic, mě netrápí. Jen jsem byl dneska unavený, to je všechno." Liam pozvedl rameno. Scott přesto, co řekl, mu ale nevěřil ani slovo. Nadzvedl tázavě jedno obočí. „Co na mě tak koukáš?" „Popravdě, nevěřím ti ani Ň z toho, cos mi teď řekl." Liam se podíval jinam. „Liame, jestli tě něco trápí, víš, že mi můžeš vždycky říct. Rád ti pomůžu." Přitakal. „Mě se to moc říkat nechce. Aspoň ne zatím, ale budu v pořádku, díky Scotte." „Dobře, tak já půjdu, jo?" „Jo, ahoj." „Ahoj." Liam se zpátky posadil na svou postel a Scott vylezl jeho oknem. Myšlenky ho naprosto srážely, když si uvědomoval, že už něco tuší nejen Mason, ale i Scott, a že zřejmě jich bude brzo víc.
Mezitím, v domě Stilinských, Stiles stál u své tabule s tužkou v ruce. Přesto, že mu jeho otec vysvětlil, že se jednalo o obyčejnou vraždu a né žádnou nadpřirozenou, Stiles měl nutkání to vyřešit. Nakreslil si panáčka, kterému na obličej přikreslil otazník a připsal jméno John Smith - jméno oběti. Začal si kousat nehet na palci, když v tom přišel do pokoje šerif! Zarazil se ještě s klikou v ruce, když viděl svého syna. „Stilesi, už jsme o tom mluvili." „Nic nedělám, jen jsem si to tu napsal, kdyby náhodou." „Kdyby náhodou?" „Kdyby náhodou, to nebylo naposled." „No, když myslíš. Ale pojď na večeři a nech pana neznámého neznámým. To je moje práce." Řekl a odvedl Stilese do kuchyně, kde na ně čekala dobrá večeře.