Claire Warneyová- Prozření

15.kapitola

Probudila jsem se po sedmé hodině. Dle očekávání Oliver ještě spal a já alespoň připravila kávu a zaběhla dolů do lékarny pro tablety na kocovinu. Jednu z nich jsem rozpustila ve skleničce a v klidu jsem se nasnídala. Po desáté hodině mě přestalo bavit i sledování televize a tak jsem se rozhodla jít probudit Olivera. Mělo to jeden malý háček, jeho pokoj byl prázdný.

Snažila jsem se mu dovolat. Nervózně jsem si okusovala nehty. Když asi po půl hodině zachrastil zámek u dveří spadl mi kámen se srdce. Vyletěla jsem ke dveřím a vrazila jsem pořádnou facku. Ruka mě pálela, ale rozměry mého vzteku byly daleko větší. Co je? Co je?! Ty se mě ptáš, co je ? Kde jsi byl?! Co kdyby se ti něco stalo, uvědomuješ si to?Mám za tebe odpovědnost! Byl jsem Si zaběhat a pak na snídani a nakoupit. Ještě jsi spala tak jsem tě nechtěl budit, vstávala jsem po sedmé?! No já v šest. Promiň Claire, tohle mi nedošlo. Zuřivě jsem mu vzala tašku s nákupem a nacházela jídlo do polic a lednice. Ty umíš vařit podivil se a sedl na barovou židličku. Když se dívám na stav tvé kuchyně tak ty asi moc ne, že? No, ne. Ty jsi vážně koupila tablety na bolehlav. Jo, koupila. Díky.

Večer by jsme mohli jít zase do ba.. na to zapomeň křikla jsem na něj po jídle. Co kdybys třeba konečně našel čas a vybral si studijní obor ? Fajn to by šlo, ale alespoň by jsme se mohli jít projít, večer? Jo, to by snad šlo. Umyla jsem nádobí a celý zbytek odpoledne si četla. Kolem šesté po návštěvě koupelny Oliver vyšel nachystaný na vycházku a s tázavým pohledem. Fajn, dej mi deset minut. Vytáhla jsem šedé džiny a modrý svetřík. Vlasy stáhla do copu a vyrazila. Páni tobě to sluší Claire, nelez mi do zadku a vyšla jsem z bytu, slyšela jsem jenom jeho smích.

V parku jsem dostala divný pocit. Nebyl neznámý. Byl to strach. Vrátila se mi vize toho snu. Mám to tu rád, začal Oliver najednou. Hm, super. Chodíval jsem sem s tátou. Co se mu stalo? Umřel při autonehodě, ale já tomu moc nevěřím. Proč ? Protože můj otec pracoval, jako novinář, nebo něco tomu podobného v našem světě. Chtěl odkrýt špínu na mnohé mágy, kteří působí vysoko. Oni se bály a proto to udělali. Proč mi to říkáš, proč si myslíš, že to nevyzvoním. Protože ti věřím, i přesto, že mě nemáš ráda, nebo děláš, že mě nemáš ráda, cítím, že mě nezradíš.

Ucítila jsem jeho citrusový parfém. Deja vu, vykřikla jsem a z keře se vyřítil ten Mortag. Olivere běž! Stála jsem tam já, neozbrojená a Mortag s dýkou. Zmiz čarodějko. Nikdy. Vystřelila jsem proti němu kouzlo, špičky bot se mu vznítili a on začal hořet. Vyslal proti mně kouzlo, ale já ho odrazila štítem a ono se sneslo na něj. Stuhl. Plameny stuhly. Když jsem se k němu přiblížila cítila jsem žár těch plamenů, ale on se nehýbyl. Zlomila jsem mu vaz. Sesul se k zemi. Byl mrtvý. Oliver mě neposlechl a postával několik kroků dál. Ty jsi vážně dobrá. Ty jsi mě zase neposlechl. Když jsme šli k jeho mrtvole všimla jsem si podivného znaku na jeho zápěstí. Co je to? To je Zagro. Znak nájemných vrahů.

Po příhodě v parku jsem odmítala delší procházku a vrátili jsme se do bytu. Oliver procházel letáky se studijními obory a já zavolala odborníkovi na sny. Michailovi. Po dvou vyzváněních se ozvalo zastřené Haló. Michaile? Claire? Pomalu jsem mu vypověděla všechno, co se týkalo onoho snu. Chvíli mlčel, bylo znát, že přemýšlí. Zavolám profesoru Cameronovi. Dám ti vědět, Díky moc a Claire, Ano? Chybíš mi. Zavěsila jsem.

Kdyby jsi si ty mohla vybrat na jaký obor by jsi šla? Já, ale půjdu na obor, který si vybereš ty takže můj názor není důležitý řekla jsem. Chci to vědět. Já jsem chtěla jít na medicínu, být doktorka. Páni, musíš být chytrá. Já uvažuji spíš no o právech. Dobře. Zítra zavolám na studijní a vyřídím to. Díky, příkývl. Půjdu si lehnout. Je půl desáté. No právě. Slib mi prosím, že neuděláš to, co dneska ráno. Ne neudlám. Dobrou noc. Dobrou. Tu noc jsem nespala, měla jsem strach. Musím se přiznat. Sny mě děsí.