Claire Warneyová- Prozření

16.kapitola

Když jsme přijeli na letiště strhla se bouřka. Rozmočený sníh čvachtal pod nohama. Byla jsem promoklá na kost. V batohu jsem měla jenom legíny, které jsem si převlékla na záchodech. Oliver, který šel zaplatit a zaparkovat byl suchý. Tak mi půjčil své tričko a sám zůstal jenom ve svetru a bundě. Vypadala jsem vskutku legračně, v černých legínách a velkém tričku ze kterého čouhaly sobí uši a velkým červeným písmem na něm zářilo: I LOVE CHRISTMAS.

Let se sice o chodil zpozdil, ale na palubě letadla byl klid, byli jsme jedni z mála cestujících takže, se příjemné letušky staraly především o nás. Když jsme přistáli ve Philadelphii bylo brzo ráno. Metrem jsme přejeli na vlakové nádraží odkud jsme pokračovali do opuštěné přírodní části Pensylvánie. Do Deer Lake.

Na nádraží na nás čekala Larisa s dětmi v kočárku. Vyběhla jsem z vlaku a objala ji. Oliver šel těsně za mnou, jako vždycky. Dětem už bylo tři a půl měsíce. Pojedeme ne? Je u vás teď o svátcích Michail? Ne, teď ne, přijede až za tři dny, ale doufám, že se tu zdržíte déle. No, vzhledem k tomu, že jsme odjeli brzo z Massachusets tak pět dní. To je skvělé ! Kde je Zoya? S Eliotem doma, připravují pro vás pokoj.

Cesta byla během pětadvaceti minut za námi a zase jsme stáli před tím krásným lesním domem. To jsem ti zapoměla říct Claire, tohle je náš nový spolubydlící, Felix, proti mně se rozběhl obrovský zlatý retriever. Je fakt sladkej.

Larisa nás ubytovala v pokoji, který jsem předtím neviděla, protože ho teprve rekostruovali pro hosty. Teď už byli nachystání oba, ale kvůli blízkému přijezdu Michaila jsme s Oliverem sdíleli jeden pokoj dohromady. Nic překvapujícího, mě to do jisté míry i uklidňovalo. Byla jsem unavená, ale rozhodla jsem se vydržet a jít spát až večer. Celé dopoledne, kdy Larisa vařila jsme byli u dětí. Malý Eliot byl oproti své sestře klidné miminko, snaživě zvedal hlavičku a rozpačitě po nás pokukoval, zato malá Sophie jenom křičela.

Když jsme s Larisou a Zoyou připravovali na tác cukroví a večeři, zeptala jsem se Larisy, co je z Michailem. Nevím, abych pravdu řekla. Když jsi v září odjela nevycházel z pokoje a pak najednou odletěl zpět do Ruska na školu, jo to vím, volala jsem mu a řekl mi to. Claire, nevím, jaký vztah máš ty a Oliver ,ale Michail jeho stav se horší. Je neklidný a paranoidní. Řekla jsi, že jsi ho už téměř tři měsíce neviděla ne ? Ne, neviděla jenom moje známá vyučuje na univerzitě a občas mi dá echo. Larisa mi podala tác a sama vzala hrnec s polévkou.

Jídla jsem se skoro nedotkla, vrtalo mi hlavou, co se s Michailem stalo. Ano, uznávám vždycky byl zvláštní, jednal ukvapeně, ale to , že by byl na pokraji totálního šílenství se mi nezdálo.

Do postele jsem se vážně těšila, ale neuvědomila jsem si jednu věc. Postel byla manželská, zkoušela jsem ji odsunout, ale jednoduše byla spojená. Super, zaklela jsem v duchu. Vlezla jsem si na jednu půlku. Oliver se nabídl, že klidně bude spát na zemi, ale bylo mi ho líto, proto jsem svolila, aby přespal na druhé polovině.

O to větší trapas to byl ráno, když jsem se probudila v jeho objetí. Rychle a poměrně netaktně jsem s sebou cukla, abych se odsunula, ale on se v mžiku probral. Promiň, promnul si obličej, ale v noci jsi se hrozně klepala. Jo, díky šeptla jsem a vystřelila do koupelny. Když jsem učesaná a v županu vylezla opravdu mnou prošla zima. Oliver mě vystřídal v koupelně a já se mezitím převlékla, u tety jsem si prohodila pár věci na zimu. Jedním z nich byl můj milovaný červený svetr s vločkami, oblékla jsem si ho spolu s legínami a nazula teplé papuče. Ustlala jsem postel a počkala na Olivera. Ten ve svém temně modrém norském svetru vylezl asi za deset minut a tak jsme se společně vydali do kuchyně. Děti usnuly a Larissa právě přitápěla v pokojíku. Připravila jsem si kakao a Oliverovi kávu.