❤Almína❤

❤Nečekaná Událost❤

❤O něco později se Teffy naučila lépe jezdit a už i Black nebyl tak nezkrotný jak to ze začátku vypadalo. Jednou takhle šla do stáje a osedlala si Blacka, že pojede na svou první vyjížďku.

❤,,Dávej na sebe pozor!" Křičela na ní Lara, kdyš se vyhoupla do sedla. ,,Neboj Laro." Teffy by si nejraději zacpala uši, protože nesnáší, když má o ní někdo strach. ,,A v lese jen po cestě a přes žádné hráze nebo mosty prosím tě, ať se ti nic nestane!" Teffy už nevnímala a rozklusala Blacka.
❤

Za první uličkou naběhla na první stopu po lesní písčité pěšince. ,,Ale notak Blacku, nebuď líný!" Když se zpomalil, hned ho pobídla do klusu a potom rovnou do cvalu. Už cválali asi hodinu a nikde nic, žádný most na druhou stranu, žádná louka a vůbec, žádná jiná cesta. Teffy připadalo jakoby přejeli blůdný kořen. Byla vyčerpaná a i Black moc dobře nevypadal a to si chtěla udělat výlet na celý den! ,,Achjo!" Zastvaily se uprostřed ničeho, jen samé stromy kolem sebe. Přivázala Blacka ke stromu a šla se porozhlédnout jestli tu někde není nějaký potůček, řeka či cesta. Měla obrovskou žízeň. Ale průzkum byl úspěšný, teda alespoň z půlky...našla potůček, ale žádná cesta. Shýbla se k vodě, namočila si ruce, nabrala si vodu do dlaní a pořádně se napila. Najednou uslyšela zvuk kopyt. Byla to neskutečná rychlost, kterou nikdy neslyšela a ani neviděla, ale teď už ano. Před jejíma očima proletěl bílý kůň, který ladil společně se sněhem. Ale tenhle kůň byl jiný. Hříva jako sníh, srst jako bílý mráček, divila se, že ani kopyta neměl bílá. Prosvištěl a ztratil se mezi stromy. Teffy se rozeběhla směrem k Blackovi. Bleskem rozvázala uzel kolem větve a vyhoupla se do sedla. Už zahučeli mezi stromy, vydali se cestou kudy běžel bílý kůň, ale nikde ho neviděla. Black už konečně zapnul trysk. Teffy se podívala na zasněženou cestu a viděla stopy od kopyt. Najednou se před ní objevil sněhově bílý kůň. Bez váhání ho následovala. Nemohla ho dohnat, jakoby měl v nohách motor! Sněhový kůň opět odbočil mezi stromy, ale tentokrát uviděla Teffy most přes který se kůň hnal. Neváhala a tryskem to vzala za ním. Když byla na mostě, pod ní byla obrovská asi 20 metrová propast a až dole byla dlouhá řeka. Málem dostala závrať, ale podívala se zase před sebe a pobídla Blacka. Před sebou uviděla obrovskou bránu. Ani nestihla zastavit, jen viděla jak do ní bílý kůň vletěl a ona ho následovala. Najednou před sebou uviděla nával prudkého světla. Zastavila Blacka na místě a podívala se směrem k jeho kopytům. ,,Co to má znamenat?!" Ulekaně se podívala vedle kopyto. ,,To už je snad Jaro?" Ano! Bylo jaro. Vedle kopyta byla zelená travička, čerstvá jako by byla nově posekaná. Rozhlédla se kolem. ,,Páni!" Povzdechla si. Kolem sebe bylo čisté jaro! Zelené kopce a louky jako namalované, rozkvetlé jabloně a třešně, ptáčci zpívali na stromech, obloha celá modrá, na zemi voňavé květiny, sedmikrásky, pampelišky. Všechno tam bylo tak nádherné, jako z pohádky! Sesedla z Blacka a chytila ho za otěže. Přistoupila k jedné z jabloní a utrhla si jablko. ,,Mňam! To je tak čerstvé a sladké!" Teffy se nechala unášet krásou kolem sebe a nemohla ničemu uvěřit. Black už se olizoval a otíral se čumákem o Teffy. ,,No jo, já vím, ty chceš taky, viď?" Utrhla ještě jedno jablko a nastavila Bkackovi ruku. Sundala si bundu a přehodila ji přes sedlo. ,,Nemůžu tomu uvěřit, kde to jsme? V nějakém kouzelném světě? Je to tu tak překrásné!" Teffy nemohla odtrhnou oči od luk, které kolem sebe viděla. Velké pláně ji také lákaly a ty stromy a jabloně! Všechno to tu bylo jako ve snu. ,,Ale teď bych ráda našla toho bílého koně, co ty na to?" Obrátila se na Blacka a potom už slyšela jen zařehtání. Nasedla, bundu si omotala kolem krku a už si to cválali přes louky.