❤Almína❤

❤Pýcha předchází pád❤

,,Kde jsi byla tak dlouho, Teffy?" Dívka zastavila před sedlovnou, když chtěla uklidit postroj. ,,No...zdržela jsem se, chtěli jsme si s Blackem udělat dlouhou vyjížďku na tu louku co je za lesem." Teffy se podívala do země a potom na Larru a debilně se u toho usmála. ,,Tak to jo, ale mají přijít vánice, tak už nejezdit tak daleko a na tak dlouho, ano?" Larra se usmála a dívka na ní kývla. Konečně už šla odnést postroj do sedlovny a sedla si na lavičku. To bylo o fous! Pomyslela si v duchu. Přemýšlela o všem co se dnes stalo, vždyť mohla klidně umřít! Teda kdyby nebylo klisničky, která ji zachránila. Almína je neuvěřitelný kůň a Teffy se bála, že by Larra mohla něco zjistit a nebo jí to má říct a vysvětlit? Ale ne...bude to její tajemství, nechá si ho pro sebe a nikomu to nikdy neřekne, nikdo to neví, tedy kromě Blacka. Při té myšlence se usmála.

,,Mami, už bude večeře?" Zakřičela Teffy ze svého pokoje. Byla doma, v teple a konečně si mohla odpočinout. ,,Ano! Pojď dolu!" Odpověděla ji mamka. Paní Parisonová žila s Teffy sama, dívka neměla sourozence a ani otce. Její táta od nich odešel a našel si novou rodinu v Kalifornii a už ho nikdy neviděla. Seběhla dolu a sedla si na židli ke stolu. ,,Tady zlatíčko, tvoje oblíbené palačinky s medem a nutellou." Zajímavá kombinace, ale Teffy to chutnalo. ,,Děkuju, jak bylo dneska v práci?" Zeptala se a s chutí se pustila do prvního sousta. Teffy s maminkou bydlely u lesa, kde měli velký dům se zahradou a hned dole byla velká louka, vedle ní písčitá cesta a pod ní zastávka. Do školy to měla docela daleko, protože žily na odlehlé části, ale ke koním to měla zase blízko, jen jeden blok od domova. ,,Ale, celkem to šlo." Její matka dělala veterinářku v nedalekém malém městečku a taky proto chtěla, aby dcera začala jezdit na koni. Od té doby se koně staly Teffyinou vášní. ,,A co ty u koní, jak ses měla? Až tam zítra půjdeš pozdravuj Larru." Paní Parisonová znala Larru už od mala kdy spolu jezdily na koních a proto také poslala Teffy zrovna k ní, když se dozvěděla, že vlastní stáj. ,,Bylo to úžasné, jako každý jiný den u koní. Ano, budu jí pozdravovat." Usmála se na mamku a dojedla palačinky.

,,Crr, crrr, crr..." Nee, už zase! Teffy se ráno probudila díky budíku, který byl postavený na noční skříňce. Nesnášela ten příšerný zvuk, který ji nutil vstát a jít do té veliké, strašné budovy kde se celý den učíš. Teffy se posadila na postel a přemýšlela. Od té doby co se potkala s Almínou, neměla v hlavě nic jiného než jen tu klisnu. Měla s ní neobvyklé pouto, určitě i ona na ní myslí a čeká než zase přijde a budou spolu cválat přes zelené pláně. Dívka se vzpamatovala a vstala z postele, šla do koupelny, která byla hned vedle jejího pokoje a opláchla si obličej. Udělala ranní hygienu a sešla dolu do kuchyně kde si vzala připravenou svačinu, kterou jí mamka udělala než odešla do práce, protože její matka vstávala mnohem dřív a vracela se mnohem později. Když byla přichystaná vyrazila pře louku na zastávku, byla neobvyklá zima a chumelilo.

Brr, tam je taková zima! Pomyslela si dívka, když přišla domu do předsíně. Nikdo nebyl doma, paní Parisonová je v práci a Teffy přišla ze školy. Řekla si, že se nají a půjde ke koním. Za chvíli už jí autobus přivezl ke stájím a ona vešla do příjemného tepla. ,,Larro? Jsi tu?" Zavolala Teffy do prázdna, slyšela jen koňské frkání. ,,Teffy? Jsi to ty?" Dívka našla Larru v sedlovně, jak si bere Shirino sedlo. ,,Ahoj, jedu na vyjížďku do Frysona. Pojedeš taky nebo budeš zase bloudit lesem?" Zazubila se na Teffy. Fryson je nedaleká vesnice kam Larra často jezdila za příbuznými. ,,No, nejspíš tu zůstanu, tedy taky pojedu na vyjížďku, ale sama. Potřebuju si provětrat myšlenky." Usmála se na Larru a odešla za Blackem. ,,Jak jinak." Slyšela ještě Larryno vzdychnutí. ,,Ahoj chlapče! Jak ses tu beze mě měl?" Pohladila Teffy hřebce po čele a opřela lokty o box. Kůň zafrkal, vypadal normálně. Doufám, že dneska budeš v pořádku a v dobré náladě, hochu, protože jedeme za Almínu. Pomyslela si Teffy v duchu.