Zapovězeni

Prolog

Milý deníčku,
Dnes jsem ho opět viděla. Stál tam. V tom špinavém oblečení mu to tak moc slušelo. Pane bože, jak já bych s ním byla ráda někde osamotě a ne uprostřed davu před obchoďákem.
Jeho modré oči se rozzářili, když o mě zavadil pohledem. Usmál se, koutky roztažené přes celý obličej od ucha k uchu. A já v tom momentě měla ten samý, blažený výraz.
Moje kroky se zrychlovaly, stejně tak jako tlukot mého srdce. I on se dal do pohybu, směrem ke mě. Jak se ke mě blížil, chtěla jsem ho obejmout, ale on mě jen chytil za rukáv mé bílomodře kostkované košile a odvlekl mě za roh, kam nikdo při běžné návštěvě obchodního domu nechodí. Okamžitě jsem spočinula v jeho objetí. Bylo tak hřejivé, uklidňující. Jakmile jsme se od sebe trochu vzdálili, vychrlil na mě:
,,Promiň, museli jsme z toho davu pryč. Ona má přijít asi za 5 minut, ale já.." odmlčel se.
,,..Chtěl jsem tě vidět." Při těchto slovech jsem ucítila, jak se mi do očí derou slzy. Začala jsem rychle mrkat, abych je zahnala. Otevřela jsem pusu a chtěla jsem mu říct tolik věcí, například, jak moc ho mám ráda, ale nedokázala jsem nic jiného než na něj jen zírat. Trpělivě čekal, co řeknu, ale pochopil, chytil mě za ruce a jen jsme na sebe koukali. Sjížděli jsme se navzájem hladovými pohledy. Po pár minutách toho civění, jeho oči lenivě našli na jeho zápěstí černé analogové hodinky. Podíval se na mě s omluvným výrazem, který doprovázel zároveň smutný pohled. Došlo mi, že musí jít a očima jsem ho prosila "nechoď". Chytnul mě za týl, jemně si mě přitáhl k sobě a vlepil mi na čelo sladkou pusu. Nemusel ani na špičky, když moje čelo bylo v úrovni těch sladkých a měkkých rtů. Ani jsem si neuvědomila, jak dlouho už ta pusa trvá a navíc, nikdy jsem tomu moc nevěřila, ale pusa na čelo je někdy opravdu víc než normální pusa. Když ode mě své rty odlepil, věnoval mi jeden krátký, nijak šťastný úsměv, s nechutí se otočil na patě a odešel.
Zůstala jsem tam stát a snažila se vstřebat to všechno. Opřela jsem se o zeď a zjistila jsem, že tady odtud na něho ještě vidím. Stál tam ruce měl v kapsách. Musel jít rovnou z práce, která je jedním z důvodů, proč se poslední dobou vůbec nevídáme. Kéž bychom už za sebou neměli maturitu. Já jdu studovat dál, bude ze mě doktorka, takový mám plán, ale Brian už studovat nepotřebuje a může jít rovnou do práce, ale po delším uvažování a díky mojí pomoci se rozhodl, že bude studovat dálkově. Oba budeme studovat v Praze, ale já tam narozdíl od něho budu bydlet. Takže tu máme další důvod, proč se nebudeme tak často vídat. Ovšem ten největší důvod, brzda a demoliční koule našeho už několika letého přátelství nenávidím ze všeho nejvíc. Kdybych mohla, zabiju jí tím nejhorším možným způsobem. Zakazuje mu, se se mnou bavit. Jak si to vůbec může dovolit. No vida, my o vlku a vlk za hummy. Přichází ona!