2. Uvítání nového domu

159 12 0
                                    

Jeli jsme už něco přes hodinu. Nebyla jsem nějak moc unavená. Seděla jsem na zadním sedadle vedle Toma, který pochrupoval. Nasadila jsem si sluchátka do uší a pustila si to svoje Electro house. Chvílema jsem si v duchu zpívala co znám a přitom pozorovala ubíhající krajinu. Čím víc jsme se vzdalovali od našeho starého domu, tím víc jsem si uvědomovala že jsem tam nechala skoro celý svůj život, svoje zážitky z dětství, svoje vzpomínky ale hlavně svoje kámošky. Bylo mi do breku.
Na chvíli jsem zavřela oči a vnímala jsem hudbu
Až jsem najednou usnula. Probudila jsem se až když jsme nejspíš dojeli k našemu novému domu. Taťka který řídil celé 4 hodiny se protáhnul a vystoupil. Mamka taky vystoupila. Tom, který se probudil a rozkoukal po zahradě taky vylezl z auta a já jsem zůstala sedět v autě a naraženými sluchátky v uších.

Prohlídka zahrady a domu mi trvala celou hodinu. Jelikož jsem vždycky zvědavá tak se musím koukat fakt úplně všude.

Když jsem zjistila jaký je můj pokoj začala jsem brečet radostí. Byl neuvěřitelně veliký. Měla jsem velikou postel s nebesy. Vedle postele byl noční stolek. A na druhý straně postele byl stolek s velkým zrcadlem a šuplíkama okolo. Pak jsem měla úplně mega velký šatník a měla jsem svojí koupelnu.. Takže ještě úžasnější.
Poděkovala jsem bohu za tak skvostný dům a skvostný to všechno co bylo okolo mě a šla jsem dolů do jídelny kde se podávala večeře.
Mamka usmažila řízky takže mňamkaaa..
Všichni jsme se pustili do večeře

„Tak děcka jak se vám líbí vaše nové bydlení?”  Zeptal se nás taťka, který byl schovaný za novinama. „Je to tu krásný.” začal štěbetat Tom. A pak začal vyprávět o něčem ale nevím o čem, protože jsem ho neposlouchala. „A co ty Am? Jak se ti to tu líbí?! ” Zeptala se mě mamka. „Jo je to tu fakt pěkný. Myslím si že tady se mi bude líbit.” Mamka na mě mrkla a usmála se. Mezitím jsme všichni dojedli a my s Tomem jsme šli každý do svých pokojů.
Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Byla jsem čelem k pokoji. Je to tu fakt nádherný. Přímo nejlepší. O tomhle jsem vždycky snila.
Rozsvítila jsem si, protože už byla tma a začala jsem si vybalovat věci z tašky.

Tajemství prokletého domuKde žijí příběhy. Začni objevovat