Tajemství prokletého domu

6. OUIJA

Šla jsem dolů na snídani. Měla jsem fakt hlad a nechtěla jsem si nic vařit a tak jsem si vyndala bílý jogurt z ledničky a šla si sednout k ostrůvku na na barovou židli.
„Ahoj Am, ty už jsi vzhůru?" Tom přišel dolů. Vyndal si z ledničky pudink a sedl si ke mně.
„Uo šem vžhůru." Odpověděla jsem mu s plnou pusou. Spolkla jsem jogurt a zeptala jsem se. „Ty Tome. Nevím jestli se ti to děje taky ale já už delší dobu mám jeden a ten samý sen.. Asi jsem paranoidní ale je to fakt divný."  Tom se zakuckal.
„Myslíš ten sen o tom sklepě a tom klukovi co chce abychom je zachránili? Jo ten se mi zdá taky."
O klukovi? Nebude to ten Matt? „Ten kluk. Nejmenuje se náhodou Matt?"  Tom přikývl. „A má mladší sestru Amélii." to jsem spíš oznámila než se zeptala. Tom přikývl. „Protože semnou tam je právě ta Amélie." Dojedla jsem svůj jogurt. Kelímek jsem vyhodila do odpadkovýho koše a lžičku jsem hodila do dřezu.
Chris taky přišla dolů a sedla si na moje prázdný místo u baru. „Jé. Dobré ráno Tome i tobě Am..." usmála se na mě. Vyndala jsem jí taky jogurt a podala jí ho. Podala jsem jí samozřejmě i lžičku aby se mohla najíst.

S Chris jsme seděli u mě na posteli a povídali si. Pak přišlo téma duchové. Ani nevím jak, ale přišlo na to. Obě jsme si vzpomněli na tu tabulku co si Chris přivezla. Povytáhla jedno obočí na znamení jestli to teda zkusíme. Přikývla jsem (PROSÍM NEMYSLETE NA DVOJSMYSLY, MLUVÍM O TOM VYVOLÁVÁNÍ)
Chris šla do šatníku a vrátila se s tabulkou. Položila jí na postel, a pak si přisedla naproti mě.
Narovnali jsme OUIJU tak aby byla rovně. Jako na peřině to šlo blbě, tak jsme se přesunuli ke stolu.
Obě jsme dali prsty na takový trojúhelník. (víte co myslím) dvakrát jsme obkroužili desku. Zkrátka kolik lidí hraje OUIJU tolikrát musíš obroužit tím trojúhelníkem okolo desky. (chápete?)

„Duchové svatí. Přišli jsme za vámi v míru. Prosím přijďte mezi nás."
Zvolala Chris a prsty stále měla na tom trojúhelníku. Pokrčila jsem rameny na znamení. „Hmmmm tak asi nic." Chris to zkusila znovu.
„Duchové svatí. Přišli jsme za vámi v míru. Prosím přijďte mezi nás."
Zase nic.
„Vzdávám to.. Asi jsem se fakt zbláznila." sundala jsem prsty z OUIJII a opřela se o opěradlo na židli. Chris se taky opřela. Ale jakmile jsme obě pustili ruce z tabulky. Ten trojúhelník se začal hýbat z písmene na písmeno.

B... Ě... Ž... T... T... E... D... O... S... K... L... E... P... A...
Ukázala tabulka. S Chris sme se rychle zvedli ze židle a běželi jsme dolů. Ale ne do sklepa. Dolů za Tomem. Letěli jsme jako splašený. Vběhly jsme rychle do obýváku s vědomím že tam bude Tom u televize. Ale nikde tam nebyl. Začala jsem panikařit. „Tome?... Tome.... Kde jsi...!" volala jsem z plných plic. Ale nic se neozývalo. Bylo to fakt divný. Podívala jsem se na Chris. „Jdu se podívat do jeho pokoje." řekla jsem Chris a ona jen přikývla. Rozběhla jsem se zpátky nahoru po schodech a řídila se rychlostí blesku do Tomova pokoje. Prudce jsem rozrazila dveře do jeho pokoje. Ale tam taky nebyl. Pokoj byl prázdný. Ale na jeho posteli něco leželo. Přešla jsem přes pokoj až k jeho posteli a sáhla po tom papírku. Otevřela jsem ho a četla :

NAJDI SKLEP. ZACHRAŇ SVÝHO BRATRA A SVOJÍ KAMARÁDKU. JESTLI TI NA NICH ZÁLEŽÍ TAK NEUTEČEŠ. ČAS MÁŠ DO 3:15 JINAK UŽ JE NIKDY NEUVIDÍŠ.

S POZDRAVEM : TVOJE NOČNÍ MŮRA 🌙

Složila jsem papírek podle záhybů dlouze si vzdychla. „A kde ho mám asi najít. Jak ho najdu." Rozbrečela jsem se. Běžela jsem dolů po schodech. A otevírala jsem všechny možný dveře. Nikde nic. Bylo 21:55 Ještě mám dost času to najít. Už asi potřetí jsem se podívala do kumbálu, kde máme košťata na vytírání a na zametání. Ale žádný sklep. Jenom košťata.
Sedla jsem si v obýváku na gauč a obličej jsem schovala do dlaní a začala jsem brečet. Byla jsem v koncích. Nešlo to. Nevím kde mám hledat sklep. Potřebuji mapu tohodle domu.

1:45
Hodiny odbily třičtvrtě na dvě. Ještě mi zbývá kus času. Počkat. Kde by se dali najít staré spisy? Na půdě. Hned jsem zase běžela nahoru. Sundala jsem žebřík a pomalu stoupala na půdu. Rozsvítila jsem světla a ty se rozsvítili až nakonec půdy. Naše půda byla velmi prostorná. Ihned jsem začala hledat. Našla jsem nějaké krabice s oblečením, sem tam byla bedna s fotkami těch co tu bydleli před námi. Čas mi ale ubíhal takže fotkama se teď nebudu zaobírat.

3:00
I přes podlahu jsem slyšela jak hodiny odbíjejí třetí hodinu. Mám jenom 15 minut. „Mám to, plán tohodle domu." hledám, hledám..... Ale sklep? „MÁM TO. CHRIS? TOME? UŽ BĚŽÍM."

3:07
Čas běží strašně rychle. Opatrně jsem seběhla schůdky z půdy. No spíše žebřík a rychle jsem zase běžela dolů. A rovnou do kumbálu. Tam to mělo být. Vyhodila jsem všechny krámy a hledala páčku. Nebo něco mezi tím. Hledala jsem všude ale páčka nikde. Hmatala jsem taky na podlaze.. Ááááá mám to. Zatáhla jsem za páčku a z pod poklopu mě ovanul vážně, vážně ale vážně nechutně odporný smrad. Smrdělo to jako mrtvola. Koukla jsem dolů. Byla tam fakt tma. Posvítila jsem tam baterkou ale nedosáhlo to až dolů.
„Chris? Tome?! Jste tam?" zakřičela jsem dolů. Nic se neozvalo.
Rezavý žebřík zavrzal. To znamená že tam jsou. Obrátila jsem se tak abych dosáhla na stupýnky žebříku, pomalu jsem slejzala. Tohle je sklep? Tomu nevěřím. Podívala jsem se ven z kumbálu. Nademnou stála postava. Vzhlédla jsem, ale nebylo jí vidět do obličeje.
Pak mi ta osoba stoupla na klouby na rukou. A já se bolestí pustila. Řítila jsem se dolů strašně dlouho. Tohle snad nikdy neskončí. Omdlela jsem.