in/sane [Shingeki no Kyojin]

Den první

Dny se táhnou jako roky. Jak dlouho už vlastně trčím v tomhle zapadákově? Nemám ponětí... Do rukou se mi nedostává novin nebo něčeho podobného. Všichni si přece myslí, že jsem se zcvokl. Že trpím rozdvojenou osobností nebo jak to kurva nazývají.

A netrpíš jí náhodou? Hehe, Levi, znám tě moc dobře a vím, že nemůžeš věčně popírat moji existenci ve své mysli. Jo a mimochodem, je 9. září 2014, pokud ti tahle informace teda k něčemu bude.

Laskavě sklapni. Nechci tě poslouchat, nechci tě slyšet, jsi prostě jen můj vnitřní démon a ty mi nemáš neustále co kecat do myšlenek.

Muž, který se v psychiatrické léčebně léčil už pátým měsícem se převrátil na druhý bok. Jeho výraz mluvil za své: nechtěl být rušen a při vhodné příležitosti by nejspíš někoho klidně zabil. Na povrchu bílých stěn už nenacházel uklidnění; nenacházel na nich nic, co by mu mělo pomoc, ale teď byl zaneprázdněn hádáním se se svým druhým já.

Kdybys jen přiznal, že neseš zodpovědnost za smrti svých šesti kámošů a těch dalších dušiček, tak myslím, že by to bylo jednodušší, ne? Mohli bychom pak v klidu zabíjet spolu, hihi. Dal bych ti tolik skvělých a cenných rad!

Ty víš totální hovno a všechny ty smrti jsou tvoje vina a ne moje, takže laskavě sklapni.

A víš co je nejlepší? VRAŽDIL JSEM JE TVÝMA RUKAMA!

Muž na posteli vyskočil na nohy a zatímco se děsivě smál, začal nekontrolovatelně bít hlavou o zeď. Nejradši by si ruce usekl nebo se klidně i zabil, ale kromě lůžka, se kterým toho člověk moc nenadělal, nic jiného neměl a postelí by se asi těžko zabil.

Do pokoje hned vtrhli dva doktoři a sestřička, aby pacienta uklidnili a zabránili mu tak dalšímu poranění.

„Levi, Levi, no tak!" křičel blonďatý doktor, který se zdál zcela disciplinovaný a dodržující své hranice a zásady. Stejně by ale každý řekl, že na tom muži něco nebylo v pořádku, ovšem vzhledem k jeho povolání a místu vykonávání práce se tomu nikdo moc nedivil.

„Sestro, přineste jeho léky. Dvojitou dávku," ozvala se doktorka, která pomáhala doktorovi a snažila se pacienta připoutat k posteli. Všichni jí měli rádi; byla velice hodná, ale Levimu se jevila jako čtyřoká slepice. Vždycky nosila své hnědé vlasy v copu a za skly brýlí byly vidět její oříškové oči, které ale jevily známky něčeho... potlačovaného.

Sestra – drobná blondýnka, kterou všichni měli za anděla – přinesla pacientovi prášky a začala je do Leviho házet a vlévat. Levi si ji více méně oblíbil, ale měl neustále pocit, že je s ní taky něco v nepořádku. Než si ale stihl promyslet co a jak, ponořil se do hlubokého spánku. Nesnášel ho. O to víc nesnášel, že něco tak hnusného jako prášky ho přímo nutily spát. Pak totiž viděl, co všechno jeho druhé já, kterému říkal Kenny (tak se jmenoval Leviho pěstoun), způsobilo, jaké vraždy napáchalo. Nejčastěji mu Kenny ukazoval smrti těch šesti lidí, kteří mu byli tak drazí...

Isabelle – jeho kamarádka z dětství. Skončila rozsekaná. Kenny Levimu rád ukazoval její odťatou hlavu.

Farlan – také kamarád z dětství. Skončil podobně jako Isabelle. Kenny Levimu rád ukazoval, Farlanův výraz před smrtí.

Petra – Leviho kolegyně a zároveň jediná žena ke které choval nějaké něžnější city. Skončila s přelomenou páteří. Kenny Levimu rád ukazoval celý průběh její vraždy, protože to Leviho bolelo nejvíc a Kenny rád Levimu způsoboval bolest.