in/sane [Shingeki no Kyojin]

Den dvanáctý

Byla sobota 20.září, když Leviho konečně vypustili z nemocničního křídla zpátky do pokoje. Celou tu dobu Levi vedl s Kennym šílené konverzace, ptal se na Erena, který se u něj ani jednou neobjevil. Doktor Shadis mu nemohl poskytnout moc informací, měl tu ještě dost pacientů o které se musel starat.

Levi také trpěl bolestmi. Bolelo ho hrdlo, ještě bylo trošku oteklé, hlava ho pobolívala jen občas, ale kousance... Levi věděl, že bude mít jizvy, ale jemu to nevadilo. Něco uvnitř, co nebylo Kenny, mu říkalo, že si to zasloužil, ale Levi si to nechtěl přiznat a bral Erenovi reakci v klidu, nevinil ho za to a neměl mu ani co odpouštět.

Nasnídal se ještě v nemocničním křídle a pak, za doprovodu sestry, zamířil do pokoje. Později se k nim připojila doktorka Zoe.

,,Ahoj, Levi! Jak se cítíš?" usmála se na něj vřele a Levi si vzpomenul, jak odváděla z pokoje Hanse.

,,Dobře, kde je Eren?" Pro Leviho už bylo přímo zvykem ptát se na tuto otázku.

Hanji si dál šla s úsměvem vedle něj, ruce v kapsách bílého pláště.

,,Oh, ten už je ve vašem pokoji," usmála se od ucha k uchu.

Co je na tom sakra zíbavného..

Možná to, že se za to obviňuje! Ahaha

,,Jak dlouho byl na samotce?" zeptal se jistě Levi a s kamenným pohledem dál hleděl na doktorku.

,,Ty víš, že tam byl?" Za skly brýlí se v očích Hanji zračilo překvapení .

,,Ano, doktor Shadis mi to pověděl,"

,,Ahaa! No, byl tam ty tři dny, co jsi byl v nemocničním křídle. Víš, napadení jiného pacienta se trestá přísně a necháváme vás v jednom pokoji jenom kvůli tomu, že on nemá emocionální výkyvy a ty, podle slov doktora Zacklava, slyšíš míň „Kennyho"." Levi neměl co dodat. Věděl, že má pravdu.

,,Ale proč jste ho nepřivedli za mnou? Jsem si jistý, že na samotce měl výbuchy agresivity a já sám taky nejsem zrovna spokojen s řečmi Kennyho." Hanji přešla před něj a zastavila se. Levi do ní málem narazil.

,,Pravidla jsou pravidla, Levi," Levi chtěl hned něco namítnout, ale slova Hanji ho zastavila:,,A on sám tě nechtěl vidět," ta slova pro Leviho byla jako dýka do srdce. Kenny se mu hlasitě smál, ale Levi ho jakoby ani neslyšel.

Proč mě nechtěl vidět? Udělal jsem mu něco?

Sestra pustila Leviho do pokoje a společně s Hanji se s ní rozloučily.

Levi se podíval na mladíka, ležícího na posteli za mřížemi, otočenýmu zády k Levimu. Chtěl toho tolik říct, ale neřekl nic. Srdce ho bolelo, stejně jako když zemřela Petra, ale tohle bylo horší.

,,Omlouvám se," Levi nevěděl za co přesně se mladík omlouvá.

,,Odpustil jsem ti," řekl upřímně, ale nejspíš to tak upřímně neznělo.

,,Ne, neodpustil jste mi," trval na svém Eren.

Oh, je tak zaslepený svojí vinou! To je tak úžasný pohled!

,,Erene, přestaň být zaslepený svojí vinou. Říkám ti, že jsem ti odpustil," mladík se na něj podíval, oči rudé.

Brečel... Hodně brečel...

,,Málem jsem vás zabil! Měl byste se ode mě držet dál," a sklopil provinile smaragdové oči. ,,Zachraňte se před smrtí..." dodal téměř šeptem a lehl si zpátky.

,,Zachránit sebe? Před smrtí? Je to ono? Je to to, proč jsem přišel sem? Nebojím se zemřít. Byli časy, kdy bych smrt uvítal!"

Ano, Kenny, než něco řekneš, vím, že je to fráze z tý pomatený hry.

No wow! Levísek vzpomíná!

,,To neříkejte!" Eren vyskočil na nohy, ruce sevřené v pěst, oči pomalu měnící barvu, ale než zlatá ovládla zelenou, vrátili se do původního stavu. Eren se lehce chvěl a pak se přinutil povolit zaťaté pěsti.

,,To neříkejte..." zopakoval o něco klidněji.

,,Tak mě uslyš – Odpustil jsem ti! Kenny dělal horší zvěrstva," Eren si viditelně zkousl ret.

,,Fajn," těžce povzdechl.,,Pokusím se o to, ale mříže jsou prozatím tím nejlepším nápadem,"

Levi byl rád a očekával, ž k němu Eren dojde a vezme ho za ruku, jeho teplo mu chybělo, ale Eren se místo toho posadil zpátky na postel. Černovlasý muž v sobě potlačil nepatrné zklamání a posadil se naproti Erenovi na svojí postel.

,,Nevíš, co se stalo s Hansem?" Eren zamrkal.

,,Vy to nevíte? Zemřel před třemi dny," Levi těžce polkl. Teď věděl kde hledat důkazy.

,,Jak?" potřeboval detaily.

,,Nikdo přesně neví. Prostě zmizel," pokrčil Eren rameny.

,,Byla to Hanji," pronesl klidně verdikt.

,,Doktorka Zoe? Proč ona?"

Myslel jsem, že jí začne bránit. Hanji je mezi pacienty oblíbená stejně jako Christa.

,,Viděl jsem jí, jak Hanse vede z pokoje a dneska se jí dostanu do kabinetu, abych se přesvědčil v tom, že je to ona,"

,,Půjdu s vámi!" Levi nečekal, že se Eren takhle dychtivě nabídne, ale Levi zakýval hlavou.

,,Budu v pořádku. Dva můžou chytit rychleji než jednoho," nechtěl do toho Erena zatahovat. Ano, sice ho do toho už zatáhl, ale nechtěl, aby ho chytili.

Eren ještě chvíli pochyboval, nechtěl Leviho pouštět samotného, ale Levi se tvářil dost sebejistě.

,,Bral jste ty modré prášky?" přešel Eren na jiné téma a Levi mu za to byl i celkem vděčný.

,,Bohužel ano. Sice to značně potlačuje aktivitu Kennyho, ale cítím se víc... ovladatelnější, řekl bych," a pak kývl na Erena, aby odpověděl i on na svojí vlastní otázku.

,,Taky jsem je musel brát. Dohlíželi na to, abych bral všechny prášky a někdy jsem měl stejný pocit, jako tenkrát na chodbě,"

,,Nesmíme je už brát," oznámil Levi a koukl na svůj polštář. Takže dneska to bude tak, jako první den? Bude spát sám a bude mít noční můry?

Eren si nejspíš Levihopohledu všiml, když zamumlal:,,Můžeme zase přesunout postele k mřížím,"

V leviho hrudi se rozrostla něco jako radost.

Nebudu mít noční můry, díky Bohu.

A Kenny mlčel. Modré pilulky ho vyčerpávaly.

Když tam večer Eren s Levim učinili a vzali se za ruce, Leviho srdce protknul chlad. Eren si stále neodpustil, stále se za všechno viní a i jeho stisk je takový, jako by se od Leviho spíš chtěl odtáhnout.

Byl tak blízko... a při tom tak daleko.