in/sane [Shingeki no Kyojin]

Vykecávání autorky

Ehm, ehm. Ne, tohle není pokračování příběhu, spíš moje vykecávání a taky poznámky ohledně postav a samotného děje.

Při vymášlení téhlé fanfikce jsem popsala několik stránek v mém bloku, protože jsem to chtěla mít dobře promyšlený, což mi nakonec nevyšlo, i když to budete popírat.

Je tu několik věci, které bych si chtěla (na budoucnost) vytknout.

1)Nemůžu psát o něčem, v čem se neorientuju jako ryba ve vodě.

2)Pocity! Nezapomínat na pocity!

3)Pravospisné chyby aneb najdi si beta-readera, pokud jsi tak líná kontorlovat po sobě chyby.

Tak, to by bylo.

Přejdu teď k samotné fanfikci a začnu ode hry.

Alice: Madness Returs je moje oblíbená hra, kterou jsem ještě bohužel nehrála. Líbí se mi ale její celkový smysl a konverzace v ní.

Alice se snaží najít důvod, proč její Říše Divů upadá do chaosu a postupně zjišťuje, že je to vlastně kvůli Dr.Bumbymu, který jí pomáhá zapomenout na smrt její rodiny.

Smrt její rodiny - to je ta důležitá část. To, že to Levi zapomenul, byla jen obrana jeho paměti. Když lidé prožijí nějakou situaci, která je pro jejich mozek namáhavá, zapomenou na ní, mají amnézii.

Zde se dostávám k hlavní postavě celé fanfikci, tedy k Levimu.

V celku, všechno, co jste potřebovali vědět, jste se dozvěděli v samotné fanfikci. Původně jsem plánovala, že si Levi na svojí minuost vzpomene při jedné z terapií a že se sám taky bude snažit na svojí minulost vzpomenout. Místo toho, jsem zdrojem „blokace" jeho vzpomínek udělala Kennyho, který v případě přijetí poskytne Levimu zanevřené vzpomínky.

Také jsem plánovala, že později, až Eren začne vykecávat o Kennym, že je to Leviho stránka, kterou nechce příjmnout, tak ho Levi bude chtít zabít, ale tak, zapomněla jsem na to. Taky měl prožívat těžké deprese a snařit se u toho zničit Kennyho. Ve fanfikci jsem to musela „popohnat", protože by to narušilo celý chod děje, což se vracím k bodu 2 – Nazapomínat na pocity.

Dále tu pak máme Erena. Fajn, plánovala jsem happy end, plánovala jsem, že budou bydlet spolu a všechno bude fajn a sladký a rozkošný, jenže díky mým debilním psychickým stavům jsem si řekla „A proč z toho neudělat špatný konec?". Původně jsem do epilogu chtěla napsat vraždu a nakonec jsem udsoudila, že novinový článek bude lepší. Jenže, kdo by ho napsal? A při psaní poslední kapitoly mě napadla Annie, ale o té později. Teď zpátky k Erenovi.

Původně to měl být spratek, který pouze nedokázal ovládat svůj hněv. Znělo to ale banálně, tak jsem to zaškrtala a vymyslela jsem válku a že témata o násilím v něm vzbuzují hněv. Dále měl pomáhat Levimu a uklidňovat ho, což vyšlo a nakonec : korunní část, kde Levimu poví, že Kennyho může ovládat a že všechno to má v hlavě. Bude se sám snažit ovládat svůj hněv a pak to dopadne tak, že mu výrazně bude pomáhat sex s Levim... Jo, to v celku vyšlo.

Neplánovala jsem, že Levimu bude buď vykat nebo tykat. Neplánovala jsem, že bude mít zlaté zorničky a už vůbec jsem neplánovala to, jak se bude chovat na konci a z toho vyplívá, že jsem ani neplánovala takový epilog a udělat z něj posedlého démonem, ale vyšlo to dobře. Konec konců, jednu dobu jsem chtěla být exorcistkou, tak jsem měla radost, že jsem vymyslela takový konec. I když zase – chtěla jsem napsat, že nebude shopný ovládnout svůj hněv a nakonec Leviho zabije prostě kvůli tomu, že měl nedoléčenou afektivní agresivitu.