A Nightmare (Teen Wolf FF)

Konec?

Z pohledu Stilese
"Rozdělíme se?" zeptal jsem se, když jsem stáli u staré strojovny.

"Nejdřív najdeme Liama," rozhodl Scott. Vešli jsme dovnitř.

"To nikoho nenapadlo, že je to zvláštní?" nedalo mi to. "A co?" nechápal Scott.

"Normálně jsme sem vešli, k našemu nepříteli, a nikdo nehlídá dveře. To není normální"

Scott se zastavil. Ten pohled znamenal, že přemýšlí. Odněkud se ozval křik. Znal jsem ho.

"Malio!" zakřičel jsem a rozběhl se za křikem. Scott křičel něco ve smyslu:"Stůj. Nesmíme se rozdělit!"

Ale já už byl dávno v druhém patře téhle obří budovy. A to běh není zrovna moje silná stránka, pomyslel jsem si. Teď ale není čas chválit se. Někde tady je Malia. Vešel jsem do nějaké tmavé místnosti. Dveře za mnou se zabouchly.

"Baf!" Ze tmy vyskočil Isaac. Lekl jsem se a praštil ho do ramene. "To mi nedělej"

"Čemu nerozumíš na větě:"Musíme zůstat spolu?" Objevil se Scott. Neodpověděl jsem.

"Musíme najít Maliu." Šel jsem ke dveřím na druhém stráně místnosti. "Musíme je najít  všechny. Nebo ne?" Teď se tady objevil i Theo.

"Ano," odpověděl Scott. "No tak jdeme?"navrhl Isaac.

"Dobře. Já a Isaac půjdeme najít Liama a vy zkuste najít místo, kde je drží. Dobře?"ujišťoval se Scott. Nikdo nic nenamítal. Isaac se Scottem se vydali zpátky. A já a Theo jsme šli dál. Po cestě ani jeden z nás nic neříkal.

"Necítíš něco?" zeptal jsem se, když jsme prošli už pátou místností a nikde nic. Theo zavrtěl hlavou. Než jsem stihl vejít do další místnosti, ozval se křik. Nebo spíš zavytí. Theo se napřímil a rozběhl do dveří v pravo.

"Hej!" křikl jsem a rozběhl se za ním. Zastavili jsme se v místnosti ze které vedly dvoje dveře. "Sakra," špitl.

"Co?" tušil jsem, že to řekl kvůli těm dveřím, ale když jsem se otočil, tak se mu na břiše rýsoval flek krve.

"Utíkej," křikl, nebo se o to spíš pokusil. Zavrtěl jsem hlavou. Další vystřel. Theo zakřičel. Kulka mu projela ramenem. Na druhé straně stál muž v bílém plášti. Měl něco jako karnevalovou masku.

"Stilesi, najdi Scotta," prosil Theo. Nechtěl jsem ho tam nechat, ale udělal jsem to. Vytartoval jsem levnými dveřmi. Slyšel sem další výstřel a hned potom zavytí. Ale běžel jsem dál.

"Musím najít Scotta," opakoval jsem si. Přede mnou bylo schodiště do sklepa. Musel bych se otočit, ale někde tam byl ten doktor. Seběhl jsem schody. V téhle místnosti byla strašná tma. Zase křik. Ale tenhle byl rozhodně dívčí. Mohla by to být Lydia.

Slyšel jsem, jak někdo otevřel dveře. Někde dál ode mě, ale blížil se. Dveře do další místnosti byly jiné. Pevnější, jako z oceli. A byly zamčené. Tady se nebylo kam schovat.

"No tak. Stilesi," pobízel jsem se. Teď už ten "někdo" otevřel i dveře do místnosti, kde jsem se schoval. Přitiskl jsem se ke zdi vedle schodů a skoro jsem nedýchal.

"Stilesi?" zeptal se známý hlas. "Scotte?" "No kdo jiný. Kde je Theo?" Byl to on. Vylezl jsem ze svého 'úkrytu' a objal jsem ho.

"Stilesi, co se stalo," zeptal se Isaac. Málem jsem si ho díky té tmě ani nevšiml.

"Doktor. Zaútočil na nás, on...postřelil Thea." Scott zvážněl. "A kde je?" naléhal Isaac. Pokrčil jsem rameny a svěsil jsem hlavu. V tom zmatku jsem vážně nepočítal dveře nebo místnosti, kterými jsem proběhl.

Zase se ozval křik. A znovu vycházel z místnosti za ocelovými dveřmi.

"Zastavte to, prosím!" křičel někdo za dveřmi. Přistoupil jsem k nim. Byly na kód. Kdyby šly otevřít, bylo by to vážně až moc jednoduché.

"Někdo jde," řekl šeptem Isaac a táhl nás ke straně. Ten muž vypadal na chlup stejně jako ten, co napadl Thea.

"To je on," špitl jsem. "Ty!" křikl a vystartoval. "Kde je Theo?!" křičel.

"Isaacu," použil svůj 'vlkodlačí' hlas Scott. Pustil ho. Na něčem se dohadovali a ani si nevšimli, že ten doktor otevřel ty velké dveře. "Scotte hele" řekl jsem a vlezl dovnitř. "Počkej Stilesi!" Snažil se držet Isaaca, který se ne a ne uklidit. Ta místnost vypadala úplně jinak. Najednou se ty dveře zabouchly. Muselo to být nějak časově omezené. Odněkud se ozvalo zavrčení. Přitiskl jsem se ke dveřím.

"Stilesi?" řekl známý hlas. Brett. "Stilesi, musíš pryč!" Jeho hlas zněl strašně unaveně. Jako by všechnu energii dával do toho, aby mohl mluvit. "Běž!"

"A kam asi." Odpověděl jsem. Došel jsem k němu a začal ho odpoutávat.

"Stilesi. Běž"

"Ale proč?"

"Jde o Maliu."

"Co? Kde je?!" Ale už nestihl odpovědět. Něco po mě skočilo. Spadl jsem na kamennou podlahu. Malia nade mnou stála a cenila tesáky.

"To jsem já. Mali! To jsem já, Stiles." Ale nezabralo to. Kousla mě do boku. Projela mnou tak strašná bolest, jakou jsem ještě nezažil. Tiskl jsem si ruku na ránu. Strašně to bolelo.

"Scotte!" zakřičel jsem. Poslední, co jsem viděl, byl Brett, který držel Malii, aby znovu nezaútočila. Potom už jsem neměl sílu na to udržet oči otevřené.