A Nightmare (Teen Wolf FF)

Kolik nás tu je?

Z pohledu Bretta
Dveře se otevřeli a dovnitř zase vtrhli doktoři. Táhli někoho přes celou chodbu. Panebože, to je Kira! Připoutali ji k něčemu, co připomínalo křeslo. Potom jako by nic prostě odešli.

"Kiro!" Mírně kývla hlavou a otevřela oči. Alespoň někdo se probudil.

"Brette?" špitla slabě. "Kde to jsme?" ptala se zmateně.

"Jo, no víš, to bych taky rád věděl." Pokusil jsem se o úsměv.

"Parrishi?" špitla Kira a oči upřela na strážníka. Ani jsem si nevšiml, že se probudil. Vypadal zamyšleně. Potom si sáhl do kapsy a vytáhl něco, co připomínalo telefon. S překvapením výrazem jsem se otočil na Kiru a zase zpátky.

"Říkal jsem, že vydělávám jen čtyřicet tisíc ročně?" Něco zmáčkl a telefon začal vyzvánět. Zase se otevřeli dveře.

"Vemte to, prosím," šeptal Parrish. Konečně to vzal. "Pomoc prosím!" "Kde jste?" ozval se sheriff.

"Nevím. Vypadá to jako stodola. Je tu tma a je tady Brett a Kira" Nic víc říct nestihl. Doktoři mu telefon samozřejmě vzali a skončil na druhé straně místnosti. Potom se přesunuli ke Kiře. Utáhli pouta a klikli na nějaké tlačítko. To křeslo Kiře dalo ránu.

"Nechte ji!" křikl Parrish. To neměl dělat. Vysloužil si další davku něčeho, po čem mohl jen ztěžka oddechovat a byl skoro v bezvědomí.

"Co chcete?!" zeptal jsem se a propaloval je pohledem.

Neodpověděl. Jen mi něco píchl do ruky. Chvíli jsem se cítil úplně normálně, ale pak začala ta šílená bolest. Křičel jsem, nebo spíš zavyl. Začal jsem se měnit. Byla to strašná bolest. Potom jako by se ze mě vytratila všechna energie.