Pro AkiNik ;-)
Kruci! Co to se mnou dneska je?! Ani to hloupé okno už nezabírá...
Slezla jsem z okna, a vydala se ven z pokoje. Jak se dalo čekat, nikdo nebyl doma- ostatně jako vždy. Chvíli jsem procházela byt, a vzpomínala na šťastné i nešťastné chvíle které jsem tu prožila. Na těžká období, kterými jsme museli projít, ale i krásné okamžiky, které mě naplňovali štěstím. Nakonec jsem se zastavila před velkými bílými dveřmi. Uchopila jsem kliku, a dveře otevřela. Sjela jsem pohledem velikánskou bílou skříň naproti dveřím, a svůj zrak zastavila u spodního šuplíku. sedla jsem si před skříň, na tlustý bílí heboučký koberec, a otevřela poslední šuplík. Začala jsem pomalu vyndávat fotky a prohlížet si je. Tohle není možné... To už jsem tak stará?! kolik mi je, devadesát? To není možný...
Střídali se u mě různé pocity. Jako by mi ten život protíkal mezi prsty. Jako by každou minutou odcházel kousek mě... Bojím se smrti? Ani nevím... Nedokážu si představit, že jednou zavřu oči..a...a už je prostě nikdy neotevřu. Už neuvidím ty lidi které mám ráda, neucítím vítr ve vlasech, nepocítím to jiskření v těle a motýlky v břiše, když se zamiluju, neucítím horké paprsky slunce na své kůži, už nikdy na mne nedopadnou ledové kapky padajícího deště....kdysi jsem zaslechla jeden "citát".."frázi"...já ani nevím jak bych to měla správně nazvat. Zkrátka jsem zaslechla něco, co mě nadmíru zaujalo, a zasadilo ve mě první "semínka" otázek o životě a smrti. Ten "citát" zněl :
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak umřu. Ale umřít pro někoho, koho miluju, mi připadalo jako dobrý způsob odchodu...
Tehdy jsem taky začala přemýšlet o sebevraždách. Bylo to hlavně v době, kdy jsem se vrátila z nemocnice. Často jsem sedávala na okně, a přemýšlela, jestli je správné vzít si život. Víte, já nejsem žádná bygótní katolíčka, ale v Boha věřím. Nedá se říct, že bych věřila v nějakou určitou církev...je to spíš osobní pocit. Moje osobní víra. Je to smíchanina všech různých náboženství a zvyků. A abych se vrátila zpět, přemýšlela jsem nad tím, jestli by sebevražda neznamenala zprávu pro Boha, že si tohoto obrovského daru nevážím. Jestli vůbec mám právo si život vzít.
